Už pozdě je...

Už pozdě je 

a světlo zhasíná.

Slunce obzor kryje

a den zkomírá.

Temnota rozevřela své spáry

a uchvátila poslední zbytky jasu.

 

Už pozdě je

a světlo zhasíná.

Ta tma pohltí každý kout

a naděje jako tečky hvězd

vyvstanou tak daleké a nedosažitelné.

Prý jistota je, že slunce vstane.

ale tentokrát ne.

 

Teď tma ovládne tento kout světa

a ze spárů ji ho nevyrve

ani žádný svatý či svatá.

Jak dalece ta tma dosáhne?

Jak dlouho bude slunce spát?

 

Už pozdě je

 a světlo zhasíná.

Však život jde dál a má být lepší.

Copak to není to, co svět těší?

Utápět se v temnotě a zavrhnout boha,

kacíři říkat boží sluha.

Ale rozumí skutečně temnotě?

Ne, ať zavře pusu a jde na kutě.

 

I temnota má svůj řád,

ale ne každý je za něj rád.

Ale proč vlastně?

Všechno je v něm tak srozumitelně, tak jasně.

Stačí jen poslouchat a probudit v sobě víru,

a ta dodá do života sílu.

 

 

---