Romance v dešti

Na papír spadla kapka vody a rozcákla se.Rozmazala druhé ze tří slov dojemného vyznání. Možná byla sladká, třeba to byl déšť. Možná byla slaná a byly to slzy. Nebo Možná hořká a byly to slzy nešťastné lásky.
Byly to velké černé dívčí oči, které se upínaly do neznámé dálky a z nihž se na malý nosík padaly ty největší hroudy neštěstí. Koulely se a přes bílé ruce dopadaly na ještě bělostnější papír.
Jí padaly z očí hořké slzy, jemu pohrával na ústech ten nejveselejší úsměv. V její krajině plakaly mraky a v té jeho nebránil slunci v radosti jediný.
On zapomněl, nevděčník jeden, co krásného a cenného bylo a jistě ještě mohlo být.
Ona zapomene a bude stejná, i když dnes říká \"nikdy\".
Bolest v srdci nezahojí čas, ale nová láska a nové zklamání. Oči se zadívají do jiného horoucího srdce a dokud nevyhasne ze svého žáru, dívka už si nevzpomene na rozmočený papír se třemi velkými šmouhami rozpitého inkoustu.