Naděje

Já nevěřila pravdě.

tak pošetilá se mi zdála.

Přitom zářila tak jasně,

teď muj dech pryč vzala.

Můj svět rozpadl se na střepy,

proč celou dobu jsem si lhala.

Snad muj osud je prokletý,

však láska vytrvalá.

Teď střepy musím složit,

a zas dát světu řád.

Za odpuštění prosit,

toho co měl mě rád.

Jen čas teď zhoji moje rány,

trpělivá musím být.

Pak citům otevřu brány,

z číše života zas budu pít.