Paradox

Když jsem s tebou,
zdá se mi svět lepší;
bez tebe je tak černobílý.
Vidím to ve svém srdci:
měli jsme být navždy spolu,
jen osud míchá karty jinak.
Hledám tě, volám tě.

Přijď a zachraň mě,
já ztrácím svůj dotek
den za dnem víc a víc,
protože jsi mi dala moc
ztratit se ve tvé mysli.
Čekání a nic než čekání,
to tiché blouznění...

Vítr čechrá tvoje černé vlasy,
kapky deště smáčí tvůj úsměv,
osud směje se nám za zády.
Našli jsme se pouze proto, 
abychom jeden druhého ztratili.
To věčné dlouhé hledání,
to věčné dlouhé čekání...