Samota večera

Se slzama v očích,
plakat zase začínám.
Zachumlán v peřině,
pomalu usínám.
Očima ve tmě svého pokoje pátrám,
tvou přítomnost, tu hledám.

Zas jsem tu sám,
jen s mými slzami.
Topím se,
v náznacích samoty.
Tma mě pohltí,
už mě nikdo nenajde.
Mou duši,
tu to zabije.

Snad každý ví,
jaké to je,
když se probouzí sám,
ale někoho miluje.
Jaké to je,
toužit a snít,
a přitom z toho nic,
nic nemít.

Když večer jdeš spát,
a v posteli tě nikdo nečeká,
nemáš důvod se smát.
Proč na tebe ani nikdo nemyslí,
můžeš se sebe ptát.

Ráno se probudíš,
sám rozvalen na posteli,
chtěl jsi vstát,
ale nohy tě neunesli.
Klesáš na zem,
smutně si povzdechneš,
přemýšlíš co budeš dělat,
když dnes nezdechneš.

A když přijde zase večer,
říkáš si tiše sobě,
že v myšlenkách přeji,
dobrou noc mé lásce, tobě.

"Dobrou noc,
Hvězdičko moje,
ať jsou krásné,
sny tvoje."