Anděl, který odchází

Jsi můj anděl,
zády ke mě, odcházíš,
snažím se tě doběhnout,
tolik mi scházíš.

Těžce se mi bez tebe dýchá,
sám v temnotě pláču,
svou možná něžnou duši,
za sebou v prachu vláču.

Zakopávám stále víc,
však snažím se tě stále doběhnout,
tak strašně moc toužím,
znovu tě obejmout.

Znovu tě obejmout, vlasy ti pohladit,
na klín si tě pohodlně usadit.
Zase cítit, vůni tvou,
říci ti, básničku svou.
Zase moci, se s tebou smát,
nemuset se, už samoty bát.

Toho běhu, 
už pokrk mám,
ale abys byla mou,
všechno dám.

Že je to skutečné,
to prostě vím
přesto se musím ptát,
jestli se tě dotknout smím.

Bolí to, trhá to srdce,
osud udeřil mě prudce.
Proč stala jsi se
toho součástí,
je to jen další
mé neštěstí?

Ne, ty jsi zázrak,
jsi můj anděl,
běžet za tebou,
je můj úděl.

Stále tě cítím u sebe,
vídám tvou tvář,
a kolem ní,
je andělská zář.

Toužím po tobě,
víc než po čemkoliv jiném,
avšak nedočkám se dne,
kdy v jednoho splynem.