Sonet - Šepot umírajícího srdce

Netrápím se, že srdce v mojí hrudi

je dílem kladiva a kovadliny,

ukuto zvláštní silou, která studí

tak jako ranní city milenčiny.

Teď v náručí mi leží jako dítě,

když kolébám ho, při tichém modlení,

lehounce zašeptá: „ Ach, opouštím tě.

Jsem života tvá romance poslední.“

Já Bohy proklínám a vroucně prosím,

ať ještě počkají s tou záští krutou.

Ó, jak sám čelit budu temným nocím,

když vím, že osud straší krátkou lhůtou.

Smrt čeká na mé srdce, na poslední kmit,

když netuší, že oba nás si musí vzít.