Vyznání

Láska je krásná!
Zamiloval jsem se. A pořádně.
Je krásná, milá inteligentní a hlavně švagrová.
Má vše, co má moje žena a navíc ten správný názor na život, rodinu, sex, partnerství.
Není upjatá, je prostě skvělá baba.
Původně nevinné přiznání mojí náklonnosti se totálně vymklo kontrole.
Nešlo odolat, nešlo se bránit.
Každá minuta s ní byla jako věčnost.
Každý letmý dotek mě spaloval svou energií.
Tisíce jisker běhaly vzduchem, když jsme se k sobě jen přiblížili.
Napětí by se dalo krájet.
Ano, dotýkal jsem se jí, těch pár dní jsem se cítil jako znovuzrozený.
Vyznání lásky dopisem do Paříže 17. století by bylo snazší.
Ta oddanost a touha překonávala čas. Mohli jsme se mít kdekoliv. Stačilo se zasnít.
Omlouvali jsme to chemií a přitom to byla láska na tisící pohled a byla SILNÁ.
Potřebovali jsme jeden druhého, potřebovali jsme se obejmout a políbit.
Zůstat spolu.Jen tak. Jen teď. Na malou chvíli proplést konečky prstů.
Byla z toho jen pusa na čelo při odchodu z bytu, pár nekonečně dlouhých pohledů, několik dotyků a probdělých nocí u počítače a taky hromada výčitek.
Nezapomenu na Tebe zlatíčko jenom proto, že to ostatní nemůžou pochopit.
Počkám si na Tebe a v příštím životě Tě už nepustím.