Rituál

Přicházím domů ze školy, po devítihodinovém mučení jsem patřičně unaven, a tak po odložení tašky a umytí si rukou odcházím do pokoje a palcem u nohy zapínám svůj stolní počítač (který já sám považuji za vykopávku, ikdyž moji rodiče to vidí jinak), protože po dlouhém dni mi činí problém ohnout se a zapnout ho pomocí ruky. Jakmile ono kulaté tlačítko zmáčknu, ozve se zavrnění a tradiční zvuk zapínání, odcházím tedy do kuchyně, udělat si něco k snědku. Asi po pěti minutách se vracím s talířem a dvěmi houskami a usedám za stůl. Chvíli tupě zírám na obrazovku kousajíc přitom housku a po přibližně pěti minutách zírání odkládám housku a pokládám ruku na myš. Po chvilce hledání nacházím ikonku, která by mne měla dostat na Seznam. Chvilku strpení a už ho tu máme v celé své kráse. S velkám červeným S a psíkem na pravé straně obrazovky. Asi každý čech, který vlastní počítač, notebook či tablet jistě chodí na seznam ať už chce prohlédnout nové e-maily, a nebo se kouknout na horoskop. Mým asi každodenním rituálem je kouknout se, co je nového popř. co už není nového, a tak i protentokrát koukám co nového se děje v politice, v zahraničí nebo ve sportu. Pokud mám štěstí, dozvím se i některé zajímavé informace, ale většinou moje snaha najít nějaký inteligentní článek končí neúspěchem a moje mysl je obohacená snad jen o fakt, že „Nahý důchodce pronásledoval po ulici zdravotní sestru, byl nadopovaný viagrou"... Po přečtení titulku, zavírám internetový prohlížeč a radši si opět nasazuji boty, helmu a jdu se projet na kole. A stejně moje první kroky po spuštění PC vždy směřují k novinkám, vím, že se pravděpodobně nic nedozvím, ale i přesto si titulky pročtu.... No není to paradox?