Reminiscence

V závějích času odplývá strach.

Je vláčný,

a nechá se bezvládně unášet.

V těch závějích se zjevuješ i Ty.

Hodiny tikají, zouvám si boty

 v teplé svého nitra.

Ať vítr zesílí a přivane Tě zpět!

Snad vidí, že už se nebojím….

Hodiny tikají, čekám Tvůj dech

a stavím ti příbytek z trosek své duše.

Ani v těch závějích se nerozpadne!

Bude pevný, jako moje víra. Jako MY.

Přicházíš ke mně, najednou nejsem sám.

Jsem prokletý.

Dokud mi neuvěříš,

budu Tě donekonečna,

svlékat trnitou dlaní…