Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMá obr(a)na
05. 02. 2002
0
0
986
Autor
Kachna
Zas jednou přitížilo se mi,
má imunita ukazuje na nepřítele.
Srdce mám schvácené lesy
zapálenými starým známým žhářem.
Snad před rokem, možná déle,
zmizel pro svůj čin tam.
A lesy byly v bezpečí
před jeho hrou na vášnivost.
Sama nevím, šel-li za mnou
nebo snad já za ním?
Tehdy oči zabolely,
srdce obou zaplakaly.
Teď stojí přede mnou,
má rošáda drží se.
Oči nezabolí jeho žárem
a mé srdce s potůčkem v dál pluje.
....asi je to na mne moc složité...ještě se vrátím, zatím jsem to nějak nepochopila...nestíhám nějak všechny ty věci prožít nad jednou básničkou....
JohnieBass
07. 02. 2002
Smutné to je, ale bohužel z více hledisek.
Nemyslím si, že by to bylo hezky napsané, chybí mi v tom kus srdce, jako by to psal někdo na objednávku, bez vlastního prožitku. Musím ale pochválit prolnutí přírody (les, potůček) a nějakého smutku, to se často nevídá taková práce s okolním jsoucnem, ať už přírodou nebo něčím jiným. Uplatňuje se to hlavně v zahraniční poezii (ve Velké Británii), ale jinak je to docela ojedinělé. Abych to shrnul, líbí se mi více les zapálený v srdci než nějaké obvyklé - proklátí srdce nožem sympatií apod.
Jinak ale, je báseň nevyvážená a imunita - fuj, proč někdo vkládá do básně citlivé slovo úplně chladné a ještě k tomu cizí.......