Cynická óda na medová slova

Proč každý chce psát o lásce?

Jako by nic jiného neexistovalo

Život je přece něco víc

Ale to víme jen my -

říkají nám cynikové

S trpkým úsměvem

Kritizujíce svět hledáme nové

Dosud nepoznané

Odsuzujeme zamilované verše

Je to hromada smetí

Odpad, kterého jsou plné skládky

a hlavy tolika lidí

Proč plýtvat vzácným talentem?

Na bezduchá sladká slova

čtenáři jak mouchy se lepí

Stále stejná, stokrát omílaná

Lituji papír jimi oslazený

a pero ty zvratky srdce píšící

Tak sladká idea lásky

pozřela její ostatní chutě

Láska, růžový hrnec teplého medu

(a cynik ve mně lije ho do stoky)