Když je tma

Piáno

ve snu

hladí mě klapkama hyperboly;

směju se –

bloudí po těle mráz jako

právě nabroušené dláto;

krouží kolem, dotýká se

a já právě

čtu povídku v poezii okamžiku,

necítím nohy, plavou v čase,

toulají se ve struktuře květinového ornamentu

šumu deště za okenicema,

když je tma,

je noc,

je píseň beze slov.