je po třešních dvůr

pro mne to je neobvyklé téma , postřeh a spojení *

okay, i rest my case :)

Tahle diskuse ale přes všechnu odbornost nesměřuje k cíli. Předně bych se držel snadnosti předčítání a přednesu, tohle je takové holanovské, ale především mi přijde, že porušení pravidel (které mi v mnoha případech nevadí) nevede k prohloubení myšlenky, přesahu atp., a tedy je zbytečné - a otázka zní - proč si dovolovat zbytečnosti i v haiku?

neumí, umí... otázka zní, zda se snaží napsat KLASICKÝ sonet (ten je tématicky velice úzký, souhlasím)... a v kterém jazyce

co ti tady chybí v sémantické výstavbě haiku?

noc bez měsíce/  mocný vichr objímá/ prastaré cedry

divoké moře/ v dálce nad Sado/ je mléčná dráha

- Bašó, překlad z AJ (http://thegreenleaf.co.uk/hp/basho/00bashohaiku.htm) - personifikace patrně není takový problém

(mimochodem, chtěli bychom být stylově přesní, překládali bychom ona haiku jistou máchovštinou - tedy, je to na delší diskusi, ale používá se tam stará japonština - tedy přinejmenším by se měly používat koncovky -i v plurálu)

Já jen říkám, že posouvat formu lze v případě, že je to umělecky motivované a nosné - tady mi to porušení příjde samoúčelné, ale nejsem haiku-teoretik, jen částečně poučený praktik.

Ostatně to samé bych konstatoval i u jiných forem, například u sonetu, který taky málo kdo umí napsat, protože si nejsou vědomi sémantických podmínek výstavby a dodržují jen vnější strukturu.

(ovšem, chápu motivaci k "formálnosti" a neříkám, že ji vyloženě zatracuji - tohle byl svého druhu opravdu experiment)

vskutku? ta vaše hravá sloka trochu ztratila svou hravost...

české a japonské básnické prostředky se liší, v japonštině personifikovat nebudu, v češtině tam klidně nacpu i metonymii ;)a stejně tak bych mohl tvrdit, že se snažím o makura kotoba v češtině; anebo se snažím křížit postmodernu s tradicí - vracím se k moderně s vyplazeným jazykem

//částečně žertuji; zkus si podoplńovat čárky, při ujetých kombinacích pomlk vznikne více významů (nezamýšlel jsem to tak, ono to samo; kdybych nebyl proti úpravám, tak bych je tam ještě v závorkách dodal pro horší čtivost :D)

- chci říci, v češtině haiku tradici nemáme, nikdo z nás neumí pořádně japonsky, tím spíše se neorientuje v haiku (nepočítaje naše přední japanisty, kteří, pokud je mi známo, se tvorbě nevěnují) - jsou tu dvě možnosti - neumělá nápodoba na základě tradovaných mýtů, výmyslů a polopravd

nebo pokus nějaké posouvání hranic - slepá nápodoba se může dít jenom po nějakou dobu  (mimochodem, zrovna o tom pojednával jeden článek v onom online haiku časopise)

haiku by mělo být snadno čitelné a bez personifikací, výjimky se sice připouští, ale pouze tehdy, jsou-li přínosné z hlediska umělecké kvality textu.