Delfín

Delfín

Bylo tomu nějaký čas, kdy se jeden odvážný delfín rozhodl,že se vypraví společně s ostatními na pouť oceánem.Bude čelit nástrahám,dravým proudům i zamrzlým vodám s nimi neb v jednotě je síla.

Jenže on to nebyl jen tak ledajaký delfín.Chtěl, aby se zkoumala i ta nejzazší a neprobádaná místa.Chtěl objevovat a nalézat odpovědi.Chtěl vnést světlo do temnot hlubin nepoznání.Nechtěl být jen součástí jakéhosi živého trajektu, který se přepraví z bodu A do bodu B, plavoucí v již dříve rozvířených vodních dálnicích, kde jde sice vše rychle a snadno, ale nelze si, právě díky onomu pohodlí a spěchu, prohlédnout a probádat okolí.

I přednesl toto mínění dalším delfínům.Ti ovšem neměli stejné tužby a říkali, že je blázen, snílek a s důrazným a hlasitým hlasem mu zpívali o tom, kterak je nutné neporušovat zaběhnutý řád a tradice.

“To Ti brachu nestačí, že máš ploutve v bezpečí?Že můžeš klidně každý den, zpívat si a plavat jen?Nač objevovat s riskem v zádech, když můžeš snadno dále žít?Máš jistý tak každý svůj nádech, tak nech to brachu, nech to být!“

Náš delfín se po této „radě“ nadechl nad hladinou, ponořil se zpět za svými bratry a zpíval jim o své svobodě.

„To mi tedy nestačí, jak chci žít a plavat dál!Chci poznávat nepoznané, za co by pak život stál?Nač mám oči, nač mám sluch, když plavu sem a tam jako duch?I kdyby mě vtáhl vír, i kdyby mě honil žralok, budu stále plavat dál, na otázky mám já nárok!“

S těmito slovy se delfín rozloučil se svými bratry,odklonil se od hejna, vyplul z proudu a počal své hledání, nezávazně na myšlenkách ostatních, svobodně a beze strachu…