Vlaštovka

Tahle 'sbírka' vznikla mezi 16 a 18 rokem mého života. Stejně jak 'rychle' vznikla, tak i rychle putovala do šuplíku. Teď po pár letech mi přijde tak příjemně úsměvně nostalgická.
Proč se o výběr nepodělit.

Viděl jsem vlaštovku z čistého papíru.

Nesla se ladně, snad na vlnách z kašmíru.

Sněhově bílá, jak klapky klavíru,

letěla vysoko.

 

Na kraji města, kde zuřila vřava,

stál malý chlapec.

A mával.

 

Okolo něj jak zuřivé včely,

bodaly do lidí vojenské střely.

Zabíjely.

 

Ve vojenském pluku i vojín Jiří,

skryt ve stínu zákopu.

Míří.

 

Pak nešťastnou náhodou střela se stočí,

uhasí navěky chlapecký život.

A jeho oči.

 

Vojín pak ku chlapci, modlí se s ním,

na hrudi medaile.

Na duši stín.

 

Sedí teď v místnosti, jež nepustí zvuku,

za mřížemi ze smutku,

Skrz mříže ruku.

 

Na stole papír je, druhý a třetí,

on skládá vlaštovky.

Oknem ven letí.

 

Viděl jsem vlaštovku z bílého papíru,

náhle se zhoupla a klesala ve víru.

Na křídlech naděje a se sny o míru,

spadla mi k nohám.

 

---