Dr. Dread

Nacházíme se několik desítek let za dobou, v níž žijeme my. Svět se v roce 2020 naprosto změnil. vytvořil se časový paradox, který naprosto změnil chápání času. Čas se neskutečně zrychlil, zastavil a následně začal jít pozadu. Teď se necházíme přibližně v obodív Viktoriánské Anglie, na místě našeho Londýna.

Hustá mlha se převalovala přes okraje kamenného mostu a mizela v dáli nad vodou. Ztichlou noční ulicí se rozléhaly zvuky podpatků klapajících o dlažbu. Mary Watcherová právě spěchala z noční. Celý den strávila kontrolováním létavosti obrovských, dřevěných kol ke šlapacím vzducholodím, které vyráběla firma, v níž pracovala.

Spěchala aniž by sama věděla proč. Dnes večer něco nebylo v pořádku. Už jen to datum - Pátek 13. Května. Hodiny odbily zpět jedenáct hodin. Ve stejný moment se cosi na mostě pohnulo. Mary se ohlédla za sebe a v rukou pevněji sevřela svou tašku. Dříve, než si stačila cokoliv uvědomit se před ní objevila postava, o pár palců vyšší než ona, v černém plášti a v ruce vycházkovou hůl. 'Slečno Watcherová! Už tu na vás čekám! Dovolte mi se předstvit - jsem Doktor Dread..' ve stejný moment, jak toto osoba dořekla, Mary stiskla tašku tak pevně, až jí zbělely klouby na prstech. Mlčela. 'Mé jméno ale v tuto chvíli není důležité. Důležité je setkání. Vaše poslední.' V tom ucítila na zádech čepel nože a začala křičet, jenže nůž ve chvíli projel hrudí a proťal její srdce. Křik umlkl.

Pak bylo všude ticho, až na šílený smích Doktora, který stál uprostřed mostu s mrtvým tělem Mary Watcherové opřeným o své předloktí jako při tanci.

 

 

Vincent otevřel dveře do jídelny a rozhlédl se okolo. Pohledem se zastavil na zachmuřených tvářích své rodiny. Otec seděl v čele stolu a v rukou držel dnešní výtisk Novo-Londýnských novin, které měl titulkem otočené k sobě. Zbytek rodiny, počínaje matkou a konče nejmladší dcerou – Josephin, seděl tiše a bez hnutí. „Dnes ráno našli v Temži tělo slečny Watcherové, pamatuješ si ji Vincente?! Někdo jí probodl srdce skrz na skrz.“ Řekl George a Vincent konečně pochopil, proč je jeho rodina tak zkleslá. Tenhle měsíc už to byla 3. zaměstnankyně otcovi továrny. Přešel k jeho židli a vzal si z jeho rukou noviny. S nimi usedl na židli po otcově pravici, vyhrazenou pro jediného syna.

Novinový titulek hlásal:

'O půlnoci ze 13. na 12. Května byla na břehu Temže nalezenamrtvá žena.'

Vincent se musel v duchu pousmát nad otcovým lehkým překrucováním informací, ale četl dál.

'Policisté z Nového Scotland Yardu identifikovala zesnulou jako Mary Watcherovou, vdovu po dělníkovi Alexandru Watcherovi, který zemřel minulý rok při zasypání v dolech. Zemřela nejspíše mezi 12 a 11 hodinou na Cambridgském mostě rukou nechvalně známého vraha, který si říká Doktor Dread a kterému bylo za poslední rok připsáno právě 7 vražd, polovina z nich zaměstnankyň druhé největší Novolondýnské továrny patřící Panu Georgi Smithovi.
Oběť byla nalezena s vizitkou vraha zastčenou ve spodním prádle.
Kriminalisté nemají žádné další stopy, ale po vrahovi neúnavně pátrají.'

Pod článkem byla připojena fotografie zemřelé, s šaty vyhrnutými po kolena a z levé punčošky jí vykukovala zakrvavená vizitka. V místě, kde se nacházelo srdce měla velkou, krvavou skvrnu.
Chlapec nevzrušeně odložil noviny, aniž by si článek dočetl do konce. Bezeslova si k sobě přitáhl talíř s míchanými vajíčky a bavorskou klobásou. Stejně tak učinil i Pan Smith a jako na povel začal jíst i zbytek rodiny.
__________________________________________________________________________________________

Vincent právě mířil do Konvalinkové ulice na sraz se svým nejlepším přítelem Michaelem. O tomhle se otec nesměl nikdy dozvědět – o tom, že nejlepší přítel jeho syna, který jednou zdědí továrnu na kola velké létavosti, je Michael Dinner, ten, který tráví více času kouřením nebo u Mama Margarety než ve škole. Naštěstí o tom otec zatím neměl ani tušení.
S Michaelem se potkali už na rohu Konvalinkové ulice a ulice Sira Nicholase Pumpkina. Vincentův přítel držel v pravé ruce cibulové hodinky a sledoval jak vteřinová ručička poskakuje dozadu. Vincenta si všimnul až po chvíli:
„Vince, kamaráde! Dlouho jsme se neviděli! Slyšel jsi tu hroznou zprávu o Mary Watcherový? Táta je z toho vedle. Dneska mi dokonce dal patnáct centů na cigarety.' s tím vytáhl balíček z kapsy, jednu dal kamarádovi a druhou si nechál pro sebe.
Vincent si cigaretu zatím zastrčil do pusya odpověděl: „Opřímně, být vrah, tak bych tu vizitku strčil trošku výš.' Zasmál se a pak se oba, rozesmátí a s cigaretami v ústech, rozešli k nevěstinci Mama Margarety, před kterým se chichotalo pár spoře oděných dívek.
_____________________________________________________________________________

Ještě to odpoledne dostal Pan Smith pozvánku na čaj. Měl se i s rodinou dostavit přesně v 17:10 k domu číslo 6 v Uzubní ulici, kde bydlel Georgův obchodní partner Alois Fenckowl, majitel poloviny akcií továrny na Kola velké létavosti a hrdý, amatérský spisovatel (Od něj Vincentova mladší sestra Rose pochytila lásku ke čtení. Naneštěstí pro ni, její otec měl rád pouze jeden druh knih, a to účetní, nejlépe bez dluhů). Pozvánka byla datována na 11. Května, ale odeslána 13., tudíž se musela někde po cestě zdržet a Smithovi teď měli jen hodinu na přípravu a dopravení se přes půl Nového Londýna, aby stihli přijet v čas. Pan Fenckowl neměl rád nedochvilnost.
George Smith, ještě s obálkou v ruce, vyběhl nahoru do podkroví, kde byli všechny čtyři ložnice. Z plných plic se nadechl a pak zařval: 'Elizabeth, chystej šaty pro dívky! Vincente, ty se koukej upravit, nepůjdeš tak odrbaný jak dnes ráno! A ty, Alice, si vezmi ten náhrdelník, co jsem ti dal k výročí!' Na reakce nečekal a sám zahučel do své ložnice, kde začal horečně vybírat obleky ze skříně a porovnávat je.
Mezitím seděl Vincent v ložnici nejblíže schodišti a prohlížel si ranní Novo-Londýnské noviny. Ve skutečnosti ho vražda Mary Watcherové zajímalo mnohem více, než předstíral. Jenže se přece nemohl ztrapnit před svým nejlepším kamarádem, který byl vždy tak chladný a nad věcí.
Když usylšel otcův řev, polekaně s sebou škubl, noviny zavřel a uložil je bezpečně pod postel, aby otec nezjistil, že mu je pokaždé ráno po snídani krade ze stolu. Doteď podezíral Elizabeth, rodinou služebnou. Vincent nebyl zrovna kdoví-jak čestný a pravdomluvný a tak mu to nevadilo. Pomalu vstal z postele a zamířil líným krokem k velké, černé, vyžezávané šatní skříni. Otevřeným oknem byl dovnitř slyšet hluk ulic. Chlapec otevřel šatník a zběžně obhlédl oblečení v něm. Nakonec si vybral novější tvídový oblek, než měl na sobě dnes ráno, a ten si oblékl.

Když se konečně v 18:00 dostal dolů, rodina už stála nastoupená jako vojsko dole u dveří. Josephine, Rose i Pauline byly navlečené do stejných šatů, lišili se jen jejich barvou. Josephininiy byly světle růžové, Rosiiny modré a Pauliiny žluté, všechny měly ještě přes sebe peleríny v barvách svých šatů. Alice a George už měly cestovní pláště. Vincent si ten svůj, tmavě hnědý, oblékl také a všichni se vydali na cestu. Před domem na ně čekala drožka.
______________________________________________________________________________
 

Dům pana Fenckowla se nijak nelišil od ostatních domů v ulici. Klasická, tmavo-cihlová fasáda, dvě patra a předzahrádka. Uvnitř to byl ale velmi luxusní příbytek. V salónku seděli na taburetcích z Indie Geroge a Alois a před sebou mapu světa.
'Myslím, že bychom mohli začít naše kola prodávat i v Číně, čímž bychom výrazně zvýšili naše zisky. Zrovna nedávno jsem četl, že v Číně je teď po létavých kolech velká poptávka a lokální továrny nestíhají vyrábět tolik kol, kolib by bylo potřeba. Většina z nich krachuje...' Řekl pan Smith s ukazováčkem zabodnutým na maličké Číně nakreslené na mapě světa.
'a my je odkoupíme, zřídíme tam své pobočky a budeme naše kola prodávat z Číny ještě dál!' Dokončil za něj pan Fenckowl a zazubil se jako malé dítě, když dostane lízátko.

Ve vedlejším salonku zatím seděl všechen ženský zbytek obou rodin. Obě matky spolu tiše konverzovaly, aby nerušily své manžely, sedící vedle, a popíjely zelený čaj. Josephine, Rose a Pauline se rpávě přidušeně chichotaly, když Rose dopodrobností mluvila o své včerejší schůzce se synem Aloise Fenckowla - Andrewem. Tomu bylo nedávno sedmnáct, stejně jako Michaelovi a Vincentovi, a rodiče už mu s ní kdysi dávno domluvili sňatek. Ačkoliv Andrew tajně věřil, že si bude moci vzít koho bude chtít, a věřte, že Rose Smithová to opravdu nebyla. Neměl rád její vlnité, zrzavé vlasy ani její kostnatá postava. Přál si, aby, když už se měla jednoho dne stát jeho ženou, byla víc jako jeho mladší sestra Eleanor. Modrooká blondýnka, oblá na správných místech a se slaďoučkým úsměvem. Někdy o ní sníval a pak se musel za ty představy sám praštit.
Když Rose domluvila, zvedle se z taburetku 'Omluvte mne prosím, musím si odskočit, pronesla, udělala pukrle a odkráčela pryč. V hale se ale zastavila, aby se na sebe podívala do zradla. Možná se nelíbila ostatním, ale sobě ano.
V tom v odrazu zrcadla zahlédla stín. Stále se přibližoval a teď se v zrcadle zaleskla i čepel nože. Rose chtěla vykřiknout, ale nepodařilo se jí to, jelikož ji stín držel ruku před pusou. "Milánku.. rád vás poznávám. Mé jméno je Doktor Dread." Doktor udělal pauzu, dělaj ji vždy, protože si chtěl užít ten děs v očích oběti, když jí dojde, že jí odtikávají hodiny života. "Pamatujte si ho slečno, ať máte v nebi co vyprávět.." V tom jí projel nůž srdcem a krev potřísnila zrcadlo. Doktor Dread nůž vytáhl a Roseino mrtvé tělo se zřítilo bezvládně na zem. Ještě chvíli stál před zrcadlem a prstem rozmazával dívčinu krev do vzkazu. Potom jako stín zmizel za oknem.

Rodina se mezitím už chystala k odchodu, řekli si, že na Rose určitě narazí po cestě zpět. A nebyli od pravdy zase až tak daleko.
 

 

---