Z historie jedné rodiny

Hniloba vždy zapáchá
Emoce se neustále dožadovaly ventilace…nutnost je ventilovat nepostihla jenom mě. Bylo pondělí - poslední týden prázdnin - a bezmračná obloha slibovala příjemný den. Ještě jsem ležela v posteli, když jsem z dílny zaslechla podivný hluk a hádku. To otec zase přijel stěhovat (či krást?) další věci z dílny, náhradní díly na milované veterány a vlastně i veterány. Odvozy všeho, co se otci hodilo a co mělo cenu, byly na denním pořádku. Ovšem nevysvětlené pohnutky, zmatek a emoce ovládly mámu natolik, že toho rána sebrala všechnu sílu, co jí ještě zbyla, a šla za tátou. Jejich rozmluva díky doutnajícímu pocitu zrady a oboustrannému prudkému temperamentu velmi rychle přešla v italskou domácnost. Vzduchem lítalo vše, co nebylo připevněno k zemi. Má probouzející se mysl bleskurychle pochopila. Strach z násilí a třenic, které nemám ráda ani v televizi, natož v reálném životě, mě vytál z postele. Ani nevím jak, ocitla jsem se přímo v bitevním poli. Ve snaze předejít nejhoršímu, jsem odvlekla mámu domů. V průběhu mého naléhání na ni, mě táta označil za svědka smyšleného napadení a nutil mě vše jít potvrdit na příslušné policejní oddělení. Smyl pro spravedlnost a morální kontrolka začala poblikávat, byl čas říci tátovi své. No, prudký temperament máme v rodině. Nikdy nepoužívám vulgarit, beru to jako pokles, ale umím říct své i tak velmi ostře. Slova z mých úst proudila téměř bez nádechu. Emoce pryštily a již se nedaly zastavit. Slzy opět snáčely mé líce a hroty slov se zabodávaly do srdce. V tu chvíli jsem pochopila, že nemohu zůstat nestranná a musím si vybrat, což ve svém důsledku znamenalo ztrátu jednoho či druhého milovaného rodiče. Jak se v takové chvíli zachovat a nezranit sebe nebo jiné? Jak postupovat? Opět mě zklamaly všechny psychologické příručky, nebo seriálová moudra. V takové situaci si musí poradit každý sám. Já se držela intuice a spravedlnosti. Nesnáším příkoří! Zůstala jsem s mámou, a to nejen proto, že táta odešel a ani se mě nezeptal, zda nechci jít s ním. To ráno umřel táta a zrodil se otec. Prázdnota, která ovládla mé nitro, se nedá ani vypovědět a ještě s odstupem tolika let mě to bolí…