Ochránce a nejlepší kamarád

Když jsem byla maličká, milovala jsem každý víkend u tebe a vždycky mi bylo líto, že jsou to jen dva dny. Ráda jsem s tebou chodila na koupaliště, cákala na tebe vodu, hrála si s tebou, potápěla se a vždycky jsem si říkala, že jsi ten nejlepší na světě. Vzpomínám, jak jsi se vždycky prohlížel v každém okénku u auta a upravoval sis vlasy a já se ti za to vždycky hrozně smála. Nikdy se ti nelíbilo, že jsem si nechala ostříhat vlasy. Chtěl jsi, abych si je nechala narůst, ale já tě nikdy neposlechla. Pamatuju si, jak mě jednou hlídala naše sousedka a ty jsi šel pryč a mně se po tobě hrozně stýskalo. Bylo to horší a horší... Nevydržela jsem to a když mne nikdo nehlídal, tak jsem prostě utekla za tebou. Jakmile jsem tě uviděla, měla jsem obrovskou radost, že jsem zase u tebe a obejmula jsem tě. Když jsem přišla domů, byla na mne babička hrozně naštvaná, že jsem nikomu nic neřekla, že se o mne všichni báli a hrozně moc mi vynadala. Nikdy jsem toho nelitovala... Pokaždé, když jsme někam šli a držel jsi mě za ruku, držel jsi mě hrozně pevně. Když jsem padala nebo jsem se někam natahovala, začala se ti hrozně třást ruka a já nechápala proč. 

      Na co jsem si ukázala, to jsi mi koupil. Cokoliv jsem chtěla, dostala jsem to. Rozmazloval jsi mě a vždycky, když jsem nebyla u tebe a někdo mi něco nechtěl koupit, říkala jsem si, že řeknu tobě a ty mi to koupíš. Byla jsem hloupá, když jsem byla s tebou, měla jsem všechno a chtěla jsem ještě víc. Nevážila jsem si tě. Nikdy jsem ti neřekla, jak moc tě miluju. 

    A teď? Teď nemám nic. Přišla jsem o svého nejlepšího kamaráda, kterému jsem mohla říct uplně všechno. Byl to můj táta. Vždycky mě ochraňoval a vážil si mě. Kvůli mě, dělal i věci, které se jemu nelíbily. Dělal to pro mě a já jsem si toho nikdy nevážila. Už jen to, když slyším od táty jakékoliv jiné holky obyčejné "Jak bylo?", mě dokáže úplně nejvíc bodnout u srdce a uvědomit si, jak obrovskou chybu jsem udělala. Asi vím, proč jsi mě vždycky tak pevně držel, nechtěl jsi o mne přijít, ale nakonec jsem se pustila já... Každý den, plánuji, že třeba po škole, sednu do autobusu a pojedu za tebou, ale mám strach, mám obrovský strach, jak budeš reagovat... Ani nevím, jestli o mě ještě stojíš, jestli mě po tom všem máš rád. Nic nevím, ale jedno vím jistě. I přes to, co se stalo a stane, vždycky budeš můj táta a já tě moc budu milovat!