ČEKÁNÍ NA MIKOLÁŠE

.1. EXT NOC K RÁNU NA ULICI
Žena (Tutu, malá snědá, 39 nebo tak nějak, neupravená, nepřitažlivá) má na sobě oranžovou uniformu. Vidíme jí jen z dálky. Je šero a špinavé město vstává. Žena v dálce pomalu shrabává cestu. Týpek (špinavý, pracující, 35 let, Jonáš) kupuje v trafice něco, je vevnitř, kupuje cigára, ale my sledujeme dlouhý záběr z venku na trafiku. Po čase ona přejede vozíkem přes záběr, kde na vozíku vidíme, že je vyzdobený barevně. Je na něm nakreslený malý princ, a podobně, takové hezké, hravé a pozitivní nákresy na starém hnusném vozíku.
Ona čistí cestu a popojede. Jonáš vyjde z trafiky a zapaluje si cigaretu, kouká na ní.

EGBERT (M.O.)
Malá cikánka špinavou cestu čistí,
my však můžeme si být jistí,
že rome romales,
hladové krky doma má,
o které se čištěním hajzlů těžce
postará.

2. INT DEN JÍDELNA
Vidíme pomalovaný vozík, postavený před jídelnou.
Jsme v jídelně. Je poledne. Je tam hodně lidí, ne úplně nacpáno, prostě čas obědů. Někteří stojí v řadě a čekají na porci. Spíš taková ta třetí kategorie, dělníci, uklízející atd. Dostáváme se ke stolu, kde sedí trojice hrdinů. Egbert (47, hajzl a prase), Malý (věkově taky tak, brejlatý, přijal roli nejinteligentnějšího z party, přičemž tomu nutně tak být nemusí) a Jonáš.

EGBERT
A tak na Vanish jí aspoň přispějem.
At’ se s těma hubama
černýma už dlouho neserem.

JÁNOŠ
Co.

EGBERT
Tak Vaniš. Skvrn a špíny se zbavíš.
Tak kurva není to pravda?

MALÝ
Ta byla slabší.

EGBERT
Si děláte srandu hoši? Jak slabší!!

MALÝ
ti - tí, má - rá, em - rem

EGBERT
Jde o to poselství, to poselství je důležité hoši.
Ale tak ta je po první šichtě, začínáme chlapci,
nemůžu na vás vybalit hned tu nejlepší.
Do konce šichty přijdu z mastrpícem. Však se předved’ ty.

MALÝ
Počkáme na Mikuláše. Už tak bude nasraný, že jsme
začali bez něho.

EGBERT
Dívejte na ty její pazoury. Ble, představte si, že vám honí ptáka.

Ukazuje na sedící Tutu opodál. Sedí opuštěně, osamoceně. Dívá se do knížky. U toho jí. Na stole oplatky.
Egbert přehnaně předvádí, jak je (jejich imanigární ptáky) těma rukama "pazourama" neohrabaně drží a pohybuje jimi ve vzduchu.

EGBERT
To už raději starou Arnu. Tahle že cigána fakt měla manžela?

MALÝ
Prý ji zemřel ve válce. To znáte, rumuni.

EGBERT
Zvířata zasraný. DO jednoho.

Mlčící Jánoš pozoruje Tutu a pak poprve pořádně promluví.

JÁNOŠ
Já slyšel, že si to prý vymyslela. Víte jak, aby byla oblíbenější.

EGBERT
To je taková štětka! Beztak není ani Rumunka.

JÁNOŠ
A co je.

EGBERT
CO by byla... Cikánka to je! A hraje na city.

JÁNOŠ
Ty jsi kokot.

EGBERT
Dokaž mi to.

JÁNOŠ
Že jsi kokot?

EGBERT
Ale ty jsi kokot.

MALÝ
Hoši no tak. Pokračujem.

JÁNOŠ
A co Mikuláš.

MALÝ
Kašleme na něj. Obědy končí za deset minut, ten zas někde asi
šuká.

EGBERT
Jak jí to padá od ruky. Buuu (vydává dávivý zvuk).
Tak? Kdo z vás kokotů začne?

Malý si odkašle.

MALÝ
Mrk, chlupatá palice, záda, krk.
Mrky mrk.
Da. Niet. Já pospíchám.
Za pětset ráda ledacos tam dám.
Vrk. Cvrk.
Raz dva tři pěst. Au to bolí.
Chlupatá opička víc nepovolí.
Mrky mrk.
Mrdy mrd.
Prsky prsk.
Fujky fujk.
Vždyť když já se kouknu na ní,
víc než na sex - myslím na sraní.
A depilování.

EGBERT
Doprdele. Ty jsi prasák. To bylo hanbaté. Chlupaté. Trochu okaté.
Tak akorát na panáka.

JÁNOŠ
Hm.

EGBERT
Nebud’ smutný. Nikdo neočekává, že zrovna ty budeš lepší.

MALÝ
Mám žízeň.

JANOŠ
Potřebuju se vysrat.

EGBERT
Dívejte jak jí to padá od huby, to je tragédie.

MALÝ
Kde je ten Mikuláš.

Egbert se směje svým řečem. Malý si jde koupit pití. Jánoš prochází. Usměje se na Arnu u výdeje jídla, ta na něj jen pozvedne opovržlivě obočí.

3. INT DEN ZÁCHOD
Sledujeme nejdřív jeho pohledem stěnu a na ní různé obrázky. Rýhy a nápisy. Telefoní čísla. Šukací postavičky. Škrtnutá jména. Vzkazy na sebe navazující. Obrázky. Prostě záchody.
On akorát sedí, civí na stěnu, je nesvůj. Jakoby to na něj bylo moc, co se kolem něj děje. Dlouze sedí a dívá se.
Myje si ruce, utírá se do kalhot. Slyší z jídelny nějaký rozruch, tak tam jde.

4. INT DEN JÍDELNA
Vchází do jídelny. Lidi jsou nalepeni u oken, někteří jsou venku. Jen pár jich zůstalo u stolů a jí. Někteří ( je jich pár) pokračují v řadě u výdeje jídla, využívají příležitosti k rychlému postupu.
Arna na Jonáše kroutí hlavou. Všichni jakoby jsou v pohybu, jen Tutu stále stejně v klidu sedí u stolu, čte si. Jonáš jí pozoruje. Vychází z jídelny ven.

5. EXT DEN PˇRED JÍDELNOU
Vychází ven. Jsou tam lidi a civějí. Egbert a Malý mezi nimi.

EGBERT
Kde jsi byl ty vole.

JONÁŠ
Co se stalo?

EGBERT
Jsme mysleli, že to nám ˇrekneš spíš ty.

JONÁŠ
Já sral.

Vozík od Tutu hoří, jeho obsah i on sám. Obrázky na něm se rozpíjí.

MALÝ
Tak to musel být...

JONÁŠ
Mikuláš.

EGBERT
Ten čurymrd nám zas vysál pekáč. A ta retardovaná kráva ani neví, že 
se něco děje. Ta to ani nechápe! (směje se)

Jonáš se koukne dovnitř. Na Tutu, přes prosklené dveře. Ona se po oku na něj koukla, ale když se otočil na ní, tak zase v klidu začala číst. On si toho všiml. Ona nechce dát znát, že naopak moc dobře ví, co se kolem ni děje. A on je tím fascinovaný.