nemá název

Nahou zasněženou plání vidím tvůj obraz letěť

Neotevíráš se krajině ona se tobě otevírá

Jak se mám tebe můj ohni dotknout?

Řekl

Staneš se vodou plameny v tobě

budou umírat

Tak jdu jsem řekou břehy řežu

a na březích mi nezáleží

Jen na pár chvil se zastavuji

když vanutí severních větrů čekám

Bílý dech jejich stávám se ledem

než se zas vztekle k zemi zřítím

Někdy však hlavou o zem tluču

ve žlučovité beznaději

Pak říkávám plavcům naslouchejte

takto vzduch vibruje v té tiché

vteřině smrti před mým pádem

Ty země která mne svíráš

Ty země v které jsem zaklíněna

Narovnej propasti hlubiny zvedni

Jsem z nich

marně čekajících

Však v tom jeho syknutí jsem v dálce zaslechnula...

Z černého nitra jsem k tobě přišel

Pominulo

Cokoliv mi v cestě stálo

Lehlo v popel

Krok za krokem

V žárném poledni mizela cesta

Les se svíjel po obzoru

než v něj můj posel svůj pařát zaťal

K večeru nebe jasně vzplálo

Hořela temná silueta mostů

Světlo odchází a já ho doprovázím

Však na tvé volání jsem vyšel z jitra

Stane se dnes...

... zas v mých žhavých skráních zatepal strach

Odejdeš?