Coby jen odraz
slunečné záře,
luny svit umocnil
smutek mé tváře.
Vzhlížejíc k nebesům,
marně se ptám:
"Kdepak tě Lásko,
kdepak tě mám?"
Samotou zaskočen
rmoutím se - trpím,
v noci pak často
bývá mi do pláče.
"Scházíš mi Lásko"
šeptávám do prázdna,
vnímajíc dotyk
chladného polštáře.
složeno 23. 12. 1999