Napsal bych knihu podzimu

Napsal bych knihu podzimu,

jen jak žloutne javor, rozved bych na spousty listů.

 

Napsal bych knihu podzimu,

jak pole usíná a tráva poslední hájí zeleně odstín.

 

Napsal bych knihu podzimu,

jak v myšlenkách k jaru svému vracím se zas a zas,

jak jara hrátky nezralé a dovádivé nevidí podzimu zvláštních krás.

 

Napsal bych knihu podzimu,

co za léta nikdo nechce číst a zima už nedovolí.

 

Napsal bych knihu podzimu,

že jaro i léto nevrátí se více,

sněženky, třešně i hrušky přikryje sníh.

 

Napsal bych knihu podzimu,

jak čarovné bylo celým rokem jíti,

jak opíjet se šťávou z bezu nad kyticí sušeného kvítí.

 

Napsal bych knihu podzimu,

jak jarem i létem láska vedla srdce nesmělé,

co bušilo pro ni v rytmu větru v kopretinách.

 

Napsal bych knihu podzimu,

jak samému je po bujném léta dovádění,

po touze malin a pod nebem snění.

 

Napsal bych knihu podzimu,

života mého podzimu,

však tak náhle zimou zlomeného.

---