Kolaps mé něhy

Nechtěla jsem, ať mě vidíš brečet
a nechtěla jsem, ať mě slyšíš řvát.
Uvázla jsem sama mezi vzlyky
se snahou zjistit,
jestli mě máš rád.

Rozplynutá v jedné velké slze
po mé tváři stekla
moje pravá tvář.

Ztracena v neprůstřelné mlze
teď bloudím a hledám naději,
kterou jsem si sama vzala
a cítím, 
že se vrací...

Vrať se mi taky, 
teď,
když už mě znáš.