Vše, co znázorňujeme, je cizí touha

Záplava slov mne znenadání bodla do zátylku

A já se otočil, abych spatřil boží tvář

A Ty ses smál, slyšel jsem Tě

Kdybych nebyl tak sám, byl bych tam také

Conditio sine qua non

A jen směji se vlastní malosti pramenící ze všeobecné pošetilosti

Nejsem ničím než iluzí sám sobě

A pocit je hybatelem osudu

A osud je omluva pocitu

Cyklus se zasekl o roh a roztříštil v záplavě motýlích křídel

Listy se zdají být pány oblohy

Pod tíhou větví se prohýbají mračna zlosti

A já jsem bůh svému titěrnému univerzu

Všechno má své místo, smítka jsou na značkách

Necítím se o nic lépe, je to jen zvyk

Ten, co zbrušuje trpělivost

Ten, co odhání kolemjdoucí

Ten, co mě definuje

Jsem vším, čím nechci být

A jsem za to rád

Neměl bych

Stejně jako každý, kdo rád lanýže

---