Prázdnota

Prázdnota

Ten pocit prázdnoty,
když to na čem záleželo zmizí,
je jako šedivé rozcestí,
z něhož žádná správná cesta není.

Ten pocit prázdnoty,
kdy nelze jít dopředu ani vrátit se zpět,
je jako produkt drsnosti,
která obklopuje nejeden pozemský květ.

Ten pocit prázdnoty,
k jehož klíčí vedou lidské chyby,
tě v mžiku vyhostí…
do pusté, chmůrné a nečitelné krajiny.

Krajiny, která nepůsobí zrovna mile,
která je slizká a plná myšlenek jež bolí,
v níž se každým dnem nelze cítit jinak než provinile,
za chybná rozhodnutí, která člověk zvolí.

Jsou věci, které vrátit nelze,
jsou chyby, kterých nedá se zříct.
Nejhorší pocit ze všech ale je, když člověk selže,
když nemůže znova vstát a o lepších zítřcích naivně snít.

Kdyby byla možnost vrátit čas,
využil by jí každý člověk bloudící touto krajinou,
aby mohl znovu prožít zas…
to co jej dostalo tam, odkud nemůže se hnout.

Jistě by se snažil využít možnosti druhé šance,
ve které by se snažil o mnohé změnění,
aby nebyl za psance,
nebo za někoho kým nikdy nebyl a není.

Čas však nelze vrátit,
a tak nezbývá než jen bloudit dál touto šedivou krajinou,
upínat se k maličkostem,
které jí, ale už možná nikdy nemohou vyměnit za tu barevnou.