Pomíjivost - též Vanitas

Koukám se z lanovky. Na město padá klapka

a v parcích bez lidí protáhlá kaldera,

skrz mrtvé pohledy do proudů vyvěrá,

prý je to Kerberos! Menuet nezaťapká…

V rozbitých budovách smývá se depeše,

holubi chcípnuli a ze stěn roste žíla,

časem se rozpraskne, aby ses vykuklila

 - bloudící snovačko! Ozdobo Habeše…

Jsme mouchy pod sítí v prostoru deziluze,

slunce nás rosvítí a strhne okovy,

svět není bez smrti, někdy je virový

 - proto si zašeptni „proč vlastně patřím hrůze?“

Na řádcích balady, z nichž pučí bezčasí -

v křehoučké životy, co brzy dokvasí.