Leporelo

Vichr a déšť, též mráz a sníh,

a starý kmet v tu cestu jde.

Směrem tam a hned pak pryč,

tak život svůj on změnil v bič.

 

Radost, ni cíl, zde nemá již,

hřbet ohlý vinou obtěžkán,

táhne svůj kříž a pak už nic,

peklo své už nezmešká.

 

Však i kmet se strašně splet,

když smrt už viděl na dohled.

Neb Bůh řek ne! Já jinak chci!

a mízu druhou jemu dal.

 

Když led ten tál a slavík pěl,

v tom dívčí hlas se tiše chvěl.

On med jí dal, jenž tiší hlad,

a cit hned vzplál, pak měl ji rád.

 

Teď dva už jdou a slunce svit,

jim tesk a bol pryč vzal.

Krok, sun krok a rosy třpyt,

mi tento příběh povídal.

 

---