Hledání štěstí

Na břehu řeky sedím

a pozoruju zlaté prasátko,

běhající po rozčeřené hladině.

Je tak šťastné ze sluníčka,

plujícího po obloze

z blankytného sametu.

Chci být taky šťastná

a tak skáču za prasátkem do vody,

pohladit si ho,

jen jednou, jedinkrát..

jenže prasátko přede mnou utíká,

nemohu ho více chytit za ocásek.

A tak zůstávám sama

v chladné vodě,

na kterou sluníčko už nesvítí.

Není nikoho, kdo by mi pomohl ven

a bez prasátka nikdo plavat neumí

a já se potápím až na dno.

Možná, že až mě jednou najdou,

řeknou si: \"Ubohá dívka,

chtěla si zaplavat a posléze zjistila,

že proud je moc silný.\"

Já sama nelituji toho,

že se teď rozkládám v rakvi,

bude mi stejně jedno,

až se někdo zeptá,

proč na náhrobním kameni

není žádné jméno.

Štěstí nepřálo......Ale stejně děkuju...