O hledání

Všechno je, jak má být, a není třeba si nic vyčítat.

Objevila svou falešnou mantru a rozhodla se jí držet jako klíště. Mantru otupělosti a spánku, mantru lhostejnosti. Její dopady, jakož i svět v celé jeho úplnosti, jí unikaly, objevila v sobě nevídanou sílu bestiality a nemilosrdenství. Aniž by o to nějak zvlášť usilovala, nechávala za sebou vyprahlou zemi a zlomené duše.

S pocitem předurčenosti kráčela krajem a s rozhodným klidem oka hurikánu za sebou zanechávala rozprášené životy ostatních. Cítila se obrovská, silná a nezdolná, a ani nepocítila, že stejně jako hurikán i ona s sebou nese a zanáší rozmetanou naději cizích životů. Lidé, kteří takovou sílu jaktěživ nepoznali, se jí nechávali strhnout, odevzdávali jí své ponížení, přijali její mantru za svou.

V dunivých vírech lhostejnosti se motala všechna špína světa, vířila nestoudností a s hladovým spíláním se pokoušela provrtat až na střed světa. Nic nezůstalo skryto a nejlehkovážnější duše byly uneseny první. Svět byl odhalen v celé jeho prostotě, instinktivní, sobecký a krutý. Jestli kdy existovalo něco jako bůh, který stvořil svět, aby se mohl stát jeho hybnou silou, pak se mu toto počínání zcela vymklo z rukou a tato prvotní síla se teď musela cítit naprosto bezmocnou. Mantra, jejíž cílem bylo zajistit této síle převahu a svrchovanou moc nad ostatními, se nepatrným překroucením změnila v atentátníka vlastního počátku, který si nedokázal přiznat svou pouze iniciační úlohu v celém procesu stvoření a zániku a který nyní s otřesenými zbytky vlastní důležitosti pozoroval zkázu všeho, co tak pečlivě a jemně tvořil, aby to bylo jím samým rozmetáno, jakmile lidé plně uvěří v jeho přikázání. Tato mantra byla počátkem i koncem, byla natolik silnou, že brána do důsledku, polykala i sama sebe. A počátku nezbylo, než aby vyzdoben všemi insigniemi pozoroval dovršení svého díla, svůj vlastní zánik.