Všechno jinak

Všechno jinak

I když dnešek začíná stejně, nějak cítím, že všechno bude jinak.

Všechno je stejné. Děsný sen plný zrychleného dechu, tepotu srdce, jakoby zvířecího pachu..vše je stejné, ale jo, nějak cítím, že dneska bude všechno jinak.

Ranní shon v koupelně, kvapný odchod, bouchnutí dveří, dvě cvaknutí zámku. Klapot podpatků při běhu na metro, nerudné obličeje.Vše jako obvykle.

Káva v kanceláři, zvídaví kolegové, nudná práce, nevýrazný oběd..snad jen, snad jen pocit, že mě někdo sleduje.Pocit, že všude kde jsem je i neznámý pár očí..ale je to spíš dozvuk mého snu, který se beztak opakuje noc co noc, takže vše jako obvykle.

Odpoledne debaty o plánované firemní večerní párty.Co si obléknout, kdo se asi tentokrát opije a znemožní se alespoň na pár měsíců, kdo s kým a kde, co z toho a proč.

Cesta domů, káva v kelímku  a myšlenky na to, že ty oči se asi opravdu objevují nějak často.

Příchod na párty je zdá se trochu pozdní , část osazenstva již v rozjařené náladě.Sklenička u baru a ty oči..ne nezdá se mi to, jsou blízko,blíž a blíž, pak letmý dotek, hluboký pohled a zatajený dech.

Vysoký tmavooký elegán se sebevědomým úsměvem a očima ďábla. Rychlý panák vodky, hluboký nádech a pocit strachu doprovázený pocitem, že prostě musím..jít.

Prodírání se davem a klapot bot na dlažbě. Lampy vrhající stíny a elegán opřený o zeď v uličce stranou.Šepot či jen vítr..

Opět hluboký pohled z očí do očí, záblesk.Dotek jeho dlaně o mé rty. Jeho chladný dech.Přivřené oči, oddání se jeho moci, chuť a touha, dotek jeho jazyka na mém krku, dotek jeho zubů na mém hrdle, pocit, že je to konečně tady, konečně bude všechno jinak...úplně jinak.