Žalozpěv o velké strasti

Červený chodník je, zlatý zas květ,
bílá vrána drží šedivý dred.
Já neohlížím se radši už zpět,
Neb moh‘ by tam sedět modravý skřet.
Barevný je holt celičký svět.

Ráno k snídani párek jsem sněd,
byl celý zelený jak vodníkův ret.
Buchtu mou dostal kouzelný děd,
vlasy oranžové a na nohou sněť.
Jen jednu barvu nemá můj svět.

Černý je mrak, černá je noc.
Cožpak já snad toho chci moc?
Černý netopýr a taky nemoc.
Na ploše soubor mám: černota.doc.
Leč je mi vůbec nějaká pomoc?

No prostě jsem musel jít do práce v růžovým.