Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ona

28. 11. 2013
1
0
199
Autor
wruuch

Líbáš mě na rty a já se prohýbám v zádech, když mi po nich přejedeš. Chytáš mě za zadek nejdřív jemně, potom mne vyzvedáš vysoko ke svému obličeji. Bereš mne do náručí a necháváš mne obmotat ti nohy kolem pasu. Miluješ, když jsem ti takhle blízko. Ani teď se nezastavuješ. Potřebuješ víc. A já se ti nabízím.

Ze sna mne probouzí pošimrání slunce. Musí být už pozdě dopoledne. Vedle sebe cítím tvou přítomnost. Cítím, jak pravidelně oddychuješ. Měla bych vstát a jít něco dělat, ale dnes si dovoluji tu s tebou ještě chvíli zůstat. Upřeně tě pozoruji. Na tvář ti dopadají sluneční paprsky. Vypadáš tak krásně. Pomalu ti přejíždím prstem po krku. Než dojdu ke klíční kosti, přidávám druhý. Stahuji ti lehkou přikrývku od krku až ke tvým bokům.
Teprve teď tě vidím v plné tvé kráse. Průzračně bílá pokožka s pár drobnými pihy, které tě zdobí v obličeji, na ramenou.
Když ti prsty začnu kroužit kolem jedné bradavky, tak se ti kolem hlavy zachvěje závěj plavých vlasů. Asi průvan. Chvíli si s ní pohrávám mezi prsty, než ji konečně vezmu do úst. Nic se neděje. Nevím proč. Vždycky jsi z toho šílela. Stále jsi ode mne vzdálená. Stejné opakuji i u druhé bradavky. Nic. Žádná reakce. Vzdávám se.
Odkulím se stranou, a i když se tě snažím jenom pozorovat, nejde to. Zvedám ruku a hladím tě. Po tvářích. Krku, šíji, přes tvoje pevná ňadra až po tu magickou hranici přikrývky, která se ti vlní kolem boků. Snažím si zapamatovat každičkou část tvého těla. Vychutnávám si hebkost tvojí kůže a ten příjemný pocit, když jsem ti na blízku. Vím, že tu pro mě nebudeš na věčnost. Tohle je naše poslední ráno. A ty ho zaspíš.
Oblékám se do nepohodlného kostýmku. Vyrážím na pracovní pohovor ohledně místa asistentky ve velké firmě. Loučím se letmým polibkem na tvář. Ve dveřích se zastavím, nakouknu do ložnice a řeknu „Popřej mi štěstí“ nato se uměju a odházím.

 

Kolem domu houkají majáky policejních aut. Všude se tvoří davy, koroner nemůže projít. Policie naprosto nezvládá situaci. „Už ji vynášejí!“ zvolá někdo.
Podle věrohodného zdroje se jedná o 4. oběť psychicky narušené vražedkyně. Nejdříve si najde oběť mezi prostitutkami, podlehne pocitu, že se vášnivě zamilovala. Následuje mezera úzkosti a zmatku. Může trvat pár hodin. Jsou tu ale i případy, kdy šlo o celý týden. Nikdo neví, co se dělo, co se jí honilo hlavou. Zda byla při smyslech. Ale scénář je vždy stejný. Odejde z bytu neznámo kam, možná hledat toho, kdo jí kdysi zlomil srdce, a za sebou nechá chladné tělo
mladé dívky.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru