6:39

Myšlenky stojí

a dívají se

ven

Ranní vlak 6³⁹ na trase

Brno – Praha.

 

Kdybys chtěl, mohl bys.

Strhnuls mne do víru,

ze kterého nelze

vrátit se

neposkvrněná.

 

Oči – přivřeny,

mé já vtěsnané kdesi v koutě

-  když pudy převezmou vládu, je lépe se schovat.

Směsice strachu a úzkosti a hnutí smyslů

zaslepuje hlubokou vnitřní touhou nejnižší z čaker.

 

Rudý bod, baňka vroucí tekutiny

Je slepá a nevybírá si.

Trhá předsevzetí, bortí představy

Všeobjímá

Zaplňuje póry po okraj snesitelnosti.

Až do nejtenčích chloupků bytí.

 

Nese

zuřivě sytou existenci,

Pomatení a

            Přerývaný dech. 

---