Pomsta je sladká, část první

„Nemůžeš říct, že jsem tě nevaroval!“ Ozvalo se ze sluchátek. „To jo no! Doslova se to tu nima hemží!“ „Bum! O jednoho raidera míň.“ Dodal a kniplem pootočil svoji střílnu doleva. „Strašně by mě zajímalo kde se jich tu tolik bere.“ Nahodil téma první střelec a dál se věnoval své práci. „To víš, ocelový zásoby!“ Z čtyřhlavňového děla se zablýskalo a celé zorné pole ozářila obrovská oslňující exploze. „Doslova a do písmene! Ale to já nebyl!“ dodal druhý střelec. „To rozhodně.“ Ozvalo se po krátké odmlce. „Cylonskej křižník to dostal, prej někdo z Piconu.“ „Tak to jim přeju. Minule dostali u Marsamxettu slušně napráskáno od sušenek.“ Zarmouceně odpověděl druhý střelec. „Tak dneska máme možnost jim to pořádně vr…“ Zbytek věty střelec nedořekl. Poslední, co druhý muž ze svého kamaráda viděl byl jeho zděšený obličej a pak… výbuch, spousta kouře a trosky. O měsíc později… „Pořád mám před očima jeho zděšenej obličej, víš byl jsem blbec že jsem ho nevaroval, měl jsem to vědět, kdybych mohl vrátit čas o minutu, dvě.“ „Ale to ty nemůžeš Zeve. Neviděl jsi toho toastera, takže jsi ho ani nemohl upozornit. Není to tvoje vina.“ Konejšil ho přítel který seděl u baru hned vedle něj. Popravdě, viděli se poprvé v životě, ale oba byli z Spirit of Caprica a tam byli přátelé všichni, tedy alespoň to co z těch všech zbylo. „Dík.“ Poděkoval a zvedl levou paži. Měla uřízlou celou ruku a kus předloktí. Tolik občas stála služba v koloniální flotile. „Bože! To se ti tam teda stalo! Slyšel jsem jen nějaký drby, ale tohle jsem fakt nečekal!“ Překvapeně vyhrkl přítel a kopnul do sebe zbytek silné pálenky. „Jo, šrapnel z vedlejší střílny. Nejdřív pronikavá bolest a pak nic.“ Odvětil. „Chudák Derek, kdyby se ten zatracenej raider trefil o pár metrů dál ještě by jste tady oba seděli a taky…“ „Dost!“ Řekl rozzlobeně Zev a praštil pravačkou do stolu až ho zabolela ruka. Pár lidí okolo se otočilo, ale pak se zase vrátilo ke svým původním činnostem. „Barmane! Dolej nám!“ Řekl Zev nakonec. „Jen jemu. Už musím jít.“ Rozloučil se známý a odešel.Zev chvíli přemýšlel a pak prohlásil: „Víš co barmane? Nalej mi za něj!“ „Ano pane.“ Odpověděl spokojeně barman. Byla to dlouhá noc.