Zákeřný školník, část 1.

Ráno 2.6.2009 – Znojmo V koupelně se ozvalo zuřivé zabouchání. „ Dělej brácha! Dneska mám důležitej zápas, a jestli ho kvůli tobě prošvihnu tak si mě nepřej.“ „Óóó, to jsem nevěděl že fotbalisti se potřebujou líčit před zápasem. Začínáš nám nějak měknout.“ Odpověď ťala do živého. „Počkej ty malej spratku! Já tyhle dveře klidně rozštípu na třísky, jen abych tě mohl chytit za nohy, vytáhnout ti tvůj malej mozeček z tvý velký dutý palice a pak ho dát psovi k večeři! A to si piš, že já to udělám!“ Z koupelny se ozval jen hysterický smích, který však velmi rychle přestal, když se dveře s bouchnutím rozletěly dokořán. Mladík už počítal s palčivou bolestí a obrovskou modřinou v oblasti břicha, ale nic takového se nedostavilo. Ve dveřích se objevila matka. Spása! Malý kluk cítil radost a bezpečí, ale nesmál se. Zvláštní okamžik. Z přemýšlení ho náhle vytrhla věta: „Co na mě vejráš jak na svatej obrázek?“ Byla to jeho starostlivá matička a teď ho zvědavě sledovala a čekala na odpověď. Najednou mu to došlo. Celou tu dobu na ni zíral s pusou tak otevřenou, že by tam bez potíží zaparkoval náklaďák. Zavřel tedy pusu a odpověděl: „Nevejrám, jen jsi mě trochu překvapila.“ A věnoval jí úsměv. „Hmm, Pavel si stěžoval že už jsi tu asi půl hodinu, měl by jsi trošku myslet na ostatní.“ Řekla matička nakonec a odešla do kuchyně. Naproti ní zrovna šel o hlavu větší Pavel a při pohledu na mladšího bratra si přejel palcem po krku a pošeptal: „Zahráváš si s ohněm Ríšo. Dej pozor ať se nespálíš.“ A pak jen odešel do koupelny. Po obědě – u školy „Hele Marku, musím ti říct že ten malej hajzlík Ríša už mě poctivě štve. Ráno normálně obsadil koupelnu snad na půl hodiny. Na půl hodiny chápeš? A ještě si ze mě dělal srandu.“ Jen tak nadhodil Pavel. „Hele, já myslím že to nebuden tak strašný, vždyť je to jen otravnej čtvrťák. Tak jakej je problém vzít ho a pořádně mu zmalovat obličej?“ „Tak těch problémů by tu bylo víc. Jo, a je vidět že jsi nikdy neměl sourozence.“ Odvětil Pavel. „Tak to si ty problémy rád vyslechnu.“ Navrhl Marek. „Hmm, tak to si raději pojď sednout do třídy, bude to na dlouho.“ „Fajn nápad, a stejně nám za chvíli začíná hodina.“ Přitakal Marek, a oba se vydali ke škole. Ve třídě Když oba přišli do třídy, byla čistá jak po jarním úklidu. A to se často nestávalo. „Hele, tady něco nesedí.“ Nedůvěřivě pronesl Marek. „Máš pravdu, normálně tu bývá větší bordel.“ Chvilka ticha. Najdenou Zapraskaly reproduktory, a ozvalo se: „Posaďte se Marku a Pavle. Nemáte se naprosto čeho bát.“ Ozval se hluboký mužský hlas, který nikdy předtím neslyšeli. (Neznamená to že nikdy neslyšeli chlapa samozřejmě.) „ Tak tím bych si nebyl moc jistej.“ Zašeptal Pavel k Markovi.