Co dělají sobíci před úsvitem

A těmi ulicemi kráčet sám a sám.

Prodírat se ranní mlhou, která se zdá nejhustší vždy na konci ulice, ale jakmile se v ní chceme rozplynout, vytratí se do neznáma.

Někdy jsem si přál splynout s chodníkem, avšak tupé pohledy kolemjdoucích mě přesvědčily, že tento svět potřebuje moudré lidi.

A poněvadž já moudrý nejsem, je na mě, abych ty opravdu moudré našel a vytrhl je z jejich věčného snění.

Tito lidé se z prozíravosti totiž velmi dobře maskují mezi námi tupci, abychom je svými hloupými otázkami nedohnali k šílenství.

A tak sám a sám kráčím dál probouzejícím se městem, jehož klikaté uličky mě vtahují stále hlouběji do mlžného oparu, který vždy zmizí na konci ulice jako každý moudrý člověk, jakého jsem doposud potkal.