Černá Ovce 1

I. Dok Mara

Ostré světlo střídavě pronikalo žaluziemi na malinkých oknech, které měla tahle kajuta jen z ryze psychologických důvodů, protože ve vesmíru z nich stejně vidíte je do temnoty, alespoň pro Johna to tak bylo, (proto na ně byli umístěny žaluzie), a ve spojení s poletujícím prachem pomáhalo vytvářet velice romantické prostředí pro zrovna se probouzejícího polonahého mladíka ležícího na kdysi možná úhledně ustlané matraci, která se nicméně přes noc změnila v bitevní pole. „Posraný sny,“ pomyslel si, „ještě možná dobře, že jsem přišel o schopnost si je pamatovat.“

Major John Veg není zrovna mistrem ranních hřejivých myšlenek, spíš je takový ten typ, který když vstane se sluníčkovou náladou, hledá cokoli, co by ho mohlo nabručet.  Dnes nemusí ani nějak extra hledat, prostě tyhle dny, kdy jeho servisní loď musí trávit dni v servisním doku, protože předpis, ho slušně řečeno, serou z principu.

Nejen, že nemá moc v lásce, když mu někdo z nadřízených (kterých má naštěstí díky své hodnosti majora méně, než když byl pouhým vojínem), jež považuje přinejmenším za nekompetentní, dýchá na krk a zavádí na jeho lodi nějaká zrůdná pravidla, protože se prý jedná o vojenskou válečnou loď a údajně reprezentuje celou Galaktickou Armádu, ale hlavně, servisní loď má dokonalou schopnost opravit se sama a to přímo ve vesmíru, za letu, bez nutnosti kdekoli dokovat. Jenomže někomu z hlavounů se nelíbila představa pološíleného majora Vega, jehož nemohou z armády odstranit, neboť se za dobu svého působení stal v podstatě nepostradatelný, ale je tak trochu problémové dítě, a také má tu nepříjemnou vlastnost, že si často otevírá hubu a říká nepříjemnou pravdu lidem, kteří ji nechtějí slyšet, majícího ve své moci servisni loď USS Black Bride a moci s ní prakticky bez dozoru po celé galaxii, a tak nařídil povinnost pravidelných každoročních servisních prohlídek každé lodi v certifikovaných docích (jež jsou v celém vesmíru dva a oba podezřele blízko samotného centra moci Galaktické armády).

 Jediné, co majorovi Vegovi přišlo na této skutečnosti fajn byla ta možnost projít místní pajzly a bordely a zjistit, co je nového s Tomem Asterem, když od něj teď celá armáda dala ruce pryč, když je z něj oficiálně bandita a pašerák zbraní. Snad ve všech vesmírech a na všech planetách platí, že když chcete něco vědět o komkoli o kom slušní lidi nemluví (a potřebujete, aby to bylo aspoň trochu objektivní), jdete do toho nejhoršího pajzlu, tam si dáte panáka, dva a pivo a pak zamíříte do bordelu. Většinou se nemusíte ani moc vyptávat (a někdy se to ani nedporučuje), stačí naťuknout a lidi se rádi rozpovídají, když zjistí, že vás zajímá pravda. A právě pravdu chtěl dnes John zjistit, nečekal, že by mu někdo řek, jak to bylo s těma bouchačkama, co měl Tom údajně v doprovodu násilnické androidky ukrást, čemuž nevěřil, ale doufal, že se najde někdo, kdo tuší do kterého sektoru Tom zamířil poté, co odsud za tak dramatických okolností, že o tom ani televizní síť neinformovala, utekl.

 Zatím vylezl ze sprchy, kde si dopřál spoustu horké vody stříkající ze všech trysek naráz (no vlastně další výhoda dokování, neomezená spotřeba vody) a s nechutí si začal oblékat vycházkovou uniformu. Takový je předpis, každý příslušník galaktické armády na dobu opuštění lodě v servisní stanici musí mít na sobě vycházkovou uniformu. Zapnul o číslo větší kalhoty a zastrkal do nich košily, jež jako jediná z celého tohoto obleku, který na majorově drobné postavě působil mírně komicky, seděla. Povytáhl kalhoty do pasu (a povzdechl nad tím, jak blbě to vypadá) a sako se zlatými dubovými listy a hradní věží (symbolem hodnosti majora a znakem, že patří k ženijnímu vojsku) přehodil ledabyle přes rameno, neboť předpisy se dost jasně nezmiňovaly o způsobu nošení saka, avšak jinak řešily i dálku rukávů a stupeň minimálního naleštění knoflíků, ale nikdo neřekl, že sako nelze nosit přes rameno, či ruku (protože už kdysi řekl, že když se některé věci nezmění, nikdy ho na sebe nevezme, což ho sice mrzelo, neboť sako je to kvalitní, ale major Veg držívá slovo, není.li moc opilý, aby si pamatoval, že jej dal).

Měl ohledně jakéhokoli pobytu v doku Mara smíšené pocity. Jistě, nebylo tady vše úplně na hovno. Přinejmenším tu bylo pár dobrých hospod a barů a co si budeme povídat, místní nevěstince byly též vyhlášené, ale na Johnův vkus bylo vše až příliš uhlazené, certifikovené a umělé, dokonce i levné šlapky postávající přímo u vesmírných doků působily, jakoby povinně nasadily ušmudlanou patinu. Minul je bez zájmu,  předem věděl, že to co potřerbuje vědět u nich stejně nenajde. Normálně by za ním pokřikovaly, ale on na ně vyzrál a využil výhody, kterou zdedil po svém andomedském otci a to, že na okamžik nutný k průchodu uličkou lásky změnil pohlaví. Nědělal to rád, protože byl od malička mužem a vždy se tak cítil lépe, ale někdy se mu to opravdu hodilo (ten druhý případ byl, když někdy zatoužil se zadarmo opít).

Na hlavní ulici Doku Mara se to hemžilo tmavě zelenými uniformami , většina strnula v pozoru a zvedla ruku k čelu, když kolem nich major  procházel, jiní dělali, že jej nevidí, ač se na ně povinnost pozdravit vyšší šarži vztahovala také (a major byl za takové velmi rád, byl to pro něj důkaz, že armáda zdaleka není taková pakárna, za kterou ji má). Byl vcelku teplý den a tak spousta podniků nedolala a vytáhla aspoň jeden dva stolečky na chodník a k nim umístili ceduli, že na zahrádce se neobsluhuje. Hlavní ulice nebyla to, kam major potřeboval.

Jeho cíl byl skryt v jedné z mnoha postranních zaflusaných uliček, jež byli tak úzké, že neměly ani jméno. Za obyčejnými dveřmi neurčité barvy se skrýval malý bar. Tři stolečky každý se dvěmi chatrnými židlemi a krátký pult s osmi barovými židlemi. Barman vypadal stejně ošuntěle, jako zbytek  onoho podniku.

„Silvere!“ zakřičel major od dveří. „Vegu! Ty zasranej zelenej mozku, vítej!“ ozvalo se jako odpověď. „Co to bude? Vlastně, že se ptám...“ John se jen zasmál a starý barman mu nalil panáka ze zaprášené lahve schované úplně vzadu. „Víš, Silvere, dneska sem se nepřišel jenom ožrat.“ „Jestli chceš holku, musíš do bordelu, to my tu nevedem,my sme slušnej podnik,“ upozornil ho Silver. „Holku? Kdo si myslíš, že sem? Zase tak špatně, abych si musel kupovat holky na tom ještě nejsem. Chci informace.“

Stařičký barman se nadechl a jeho oči ožily. „Jo, Johne, tak to ti neporadím, mě se Tom moc nesvěřuje, měl bys zaletět na Teressu za Rubym, ten ví. Ale s tím opitím ti pomůžu.“ John nebyl ani tak moc překvapený, jak Silver věděl, na co se chce zeptat, mnohem víc jej překvapilo, že whisky, kterou pil byla prava Tulamore Dew, žádná místní certifikovaná moč vydávaná úřady za whisky. „Aha, tak mi dej ještě jednu.“ Koneckonců zjistil vše, co mohl zjistit v rekordním čase, má právo se odměnit.