Závislost

tíživé je dusno spoceného těla, které chybí vedle mě, když se miluji..musím se milovat sám..je to otravné jak sviňa.. ztrácí to jaksi na intimitě a smyslu..ale i tak to dělám..dávám si do těla..a rád..nakonec když zahodím papírové kapesník..do koutka pokoja..začnu snít o tom jak láska bolí a jak intimita propojuje jedince s celistvou realitou, jak dává sílu, jak pomáhá sdílet bolest i radost..ležím v posteli na proleželé madračce co sem zdělil po spolubydlícím a sním..nevím o čem..spím..nemůžu si pamatovat každý postkoitální sen..myslím že to je něco o spojení duší..nebo o šukačce..už si nejsem jist..když se uprostřed noci probudím..cítím okolo nevykonanou soulož s ženou..je to krásná vůně..tichá..vzdálená..ale přítomná..pomalu se uchlácholím, že vlastně nikeho nehledám a že být sám je očistná terapie pro blaho žen které by mohly narazit na rozháranost, resp. které by mohly zase nastartovat moji vztahovou závislost..su vztahový feťák..závisím na uznání svých dívek..a nikdy se mi nedostává dostatek..protože i moc je pořád málo.. a čím víc miluji, tím víc závisím..resp. to sem si aspoň myslel, že miluji..možná to byla jen ta závislost, kterou společnost tak podivně toleruje..a přitom vysává víc než hodinová seance se šalvějí a pedrem dohromady..má otřesné dojezdy..bolí víc než rozkousané rty a rozedraná nosní přepážka..bolí víc než slavnostně rozbujelý hemeroid..nenechá tě spát..nedá se s ní moc žít..nejsou pro ňu žádné odvykací kůry..žádné podpůrné komunity, kde by si jedinec vykecal duši..zalepil ji flastrem kolektivní viny..nasrat..prostě si ho vyhoním a budu čekat na další dávku..