Zvrhlík s velkým Z

Zvrhlík s velkým Z

S velkou námahou jsem otevřela napuchlá víčka  a mžourala v potemněle místnosti zapáchající plísní. Zmateně jsem se koukala , kde to jsem. Chodidla mě chladila studená zem pokryta tlustou vrstvou prachu a špíny. Malé okno bylo zamřížované. Většina světla zanikala v temnotě. Zeď byla zašedlá špínou. Na zdi visely desítky fotografii mladých dívek.Mé srdce se rozbušilo děsem. Uvědomila jsem si palčivou bolest mého těla pokrytého jen cáry zbylých plesových šatů .

Náhle jsem uslyšela těžké kroky scházejících po vrzajících schodech dolů. Vyděšeně jsem se zvedla a snažila se někam schovat. Ale nešlo to měla jsem těžké železné okovy na nohách a rukách. Byli zařízlé až do masa. Nešlo se ani hnout. Byla jsem tak bezbranná .Třásla jsem se strachy. Mohutné železné dveře se tiše otevřely. Do místnosti vstoupil hrůzně vyhlížející muž. Jeho tvář byla zjizvená a zarostlá plnovousem. Jeho očí byli ledově modré. Lehce se usmál nade mnou. Očí mu zajiskřily touhou. Modlila jsem se, aby ke mně nešel a nechal mě na pokoji. Ale mé modlitby asi nikdo nevyslyší byla jsem v šeré místnosti sama. Pomyslela jsem si zoufale. Viděla jsem jak se mu nadouvají kalhoty a jak si rozepíná poklopec. Mlsně se olízl po popraskaných rtech. Zavřela jsem silně víčka. Nechtěla jsem ho vidět,jak mi ubližuje. Drsně ze mě strhl veškerý zbytek mích šatů a násilně si mě chystal vzít. Smrděl potem smíchanou se zaschlou krví. Začal mě líbat na krku a mačkal mi ňadra až jsem bolestně vykřikla. Bránila jsem se a křičela o svůj život. Drápala jsem ho do tváře. Ale bylo to k ničemu ještě více ho to vyprovokovalo. Nasraně se odtáhl a vrazil mi facku až se mi zatočila hlava. Surově do mě vnikl a začal sípavě funět až se mi z toho zvedal žaludek. Chtělo se mě zvracet. Byli to nejmučivějších deset minut v mém životě. S uspokojeným úsměvem se oblékl a odešel. Zhroutila jsem se k zemi až okovy zacinkaly o zem. Hořké slzy bolestí mi tekly po špinavé tváří. Uvědomila jsem si jen jediné byla jsem v pasti.....Několik dní jsem prožívala tuhle mučírnu i několikrát denně. Cítila jsem se tak špinavá a bezmocná. Bolest ze znásilňování jsem už nevnímala. Slyšela jsem jak se dveře pomalu a tiše otvírali. Je zpátky v plné parádě. Ale co to má v ruce. Další mučicí nástroj?! V ruce se mu leskl dlouhý a ostrý nůž se zdobenou rukojetí. Překvapivě mé myšlenky byly radostné. Bylo by to osvobození z tohohle pekla. Myslela jsem si že mě přišel zabít, taky že jsem to chtěla ,ale mýlila jsem se. Bylo to ještě horší než nejhorší noční můra. Nožem mi nejprve jemně jezdil po těle a pote silněji a silněji. Malé vystřikující kapičky karmínově červené krve se zachytili na jeho hrubé dlaní. Slastně si je olízl. Znechuceně jsem se odvrátila. Dívala jsem se ze zamřížovaného okna ven a snažila se nevnímat tu spalující bolest. Rozřízl mi zápěstí ,až krev pozvolně vytékala. Ústy se přisál  k zápěstí a začal pít. Zděšeně jsem na něj třeštila oči. Nemohla jsem tomu uvěřit co dělá. Polykal teple  řinoucí se krev z mé ruky až mu stékala po pramíncích z úst. Odtáhl se z mé ruky zavázal mi ji a olízl zbytky krve z nože. Nejspíše si tuhle praktiku oblíbil, dělal ji každý den. Viděla jsem jak mu jiskřily očí radostí jak trpím bolestí. Po dnech a veliké straty krve se rozhodl ,že mu už k ničemu nejsem. Jednoho dne mě přišel vysvobodit. Donesl si sekeru na které byla stará zaschla krev možná předchozí obětí.Prosila jsem ho ,aby mě alespoň zastřelil. Ale takovou radost mi neudělá. Musí si poslední chvíli řádně užít. Pustil mě z okovu a dal mi nějaký čas, abych měla šanci na útek. Věděl ,že jsem slabá a vyčerpaná. Natěšen se zašklebil. Bylo by nemožné , kdybych unikla.Pochopila jsem. Chtěl lovit. Stála jsem jak přimražená. Chtěla jsem konečně ,aby byl konec. Prosila jsem ho. Ale on odmítl a napřáhl se aby mi zasadil ránu. Jen tak tak minul. Přidržela jsem si poslední cár šatů  a utíkala. Má naděje vzrostla jak se mi podařilo vylézt schodiště. Možná přežiju blesklo mi hlavou. Byla jsem vyčerpaná. Narážela jsem do nábytku a zakopávala o pohozené krabice. Slyšela jsem za sebou těžké pomalé kroky( a vláčející se sekeru po zemi.)Sebrala jsem svou veškerou sílu a zrychlila. Konečně jsem uviděla dveře ,které vedou na svobodu. Otevřela jsem je. Slunce mě oslnilo ,až jsem si zakryla oči. Všude byli lesy a křoviny.Než jsem stačila vyrazit naskočila mi husí kůže jak jsem ucítila horký a odporný dech mého mučitele na krku. Je konec pomyslela jsem si a usmála jsem se hořce. ,,Už mě nebavíš“, řekl hrubým hlasem. První a poslední slova ,která jsem od něj slyšela. Zavřela jsem víčka a čekala. Napřáhl se, se sekerou. Slyšela jsem jak sekera zasvištěla vzduchem. Sekera se zaryla hluboko do mé lepky až se rozstříkla na kaši. Krev smíchaná s mozkem a malé úlomky lepky mi stékaly po těle a po sekeře. Skácela jsem se k zemí. Ležela jsem na zemí mrtvá a volná…