Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ples pozůstalých

20. 02. 2002
2
0
805
Autor
havran

Po hostině se dozajista všichni zahltili hlavním chodem

Stálý křik mrtvého v uších mají

Poslední odkazy a závěť

V trpké melancholii rozjímají

Mají černé lesklé boty, černá saka, černé brýle

a černé masky,vládnoucí všeobecné černé sbohem

Černé limuzíny,černé vzpomínky a černý den

Skřípání zmrzlé meluzíny

Matky v černém,bratrů a sester

A hle černý krkavec,který letí pryč a kráká

Jak hynoucí,rozptýlené vzpomínky,

Zchátralé v zamčených chatrčích

Kam,že se teď poděl smích,

Ten bezcitný parchant se jistě v koutě šklebí

všichni věrní pozůstalí,

shrbené figurky,loutky nehybné a zvadlé,

v tvých rukou svázaná puklá srdce,

co si jen teď mají počít bez tebe

ty jsi byl sluncem jejich vesmíru

oni o něm nevědí

na tož co se dále stane

dost se naplakali,jejich oči

tak tedy,pošli je alespoň spát

 

…hloupá a nechtěná přestávka,

a ticho,které ohlušuje,

pryč s ním ,vstávejte,probuďte se…

 

kostnatý kapelník i vrchní dirigent

ospale(mžouravě) na sebe kývli

stařičká kapela začala hrát

propadlé oči zúčastněných,

hlavy monotónně klimbají

hadí těla se jim kroutí,

setkají se jistě brzy

se zesnulým na společné pouti

 

proč(jste) sem jen přišli?

vy,podivní cizinci bez výrazu

přiloudalí z vládnoucího mrazu

ti kteří v zadních lavicích seděli

človíčci pouzí a nuzní

modely chmurného obrazu

herci a herečky smutného divadélka

bez veselého publika

co k ostatním se nemají

jen polehoučku sedají

k zadním lavicím

vždyť mrvou duši ani neznali,

i těžko ji teď poznají:

proč,proč jste sem jen všichni přišli?

třeba si ji chytí,

možná tam,kde se ztrácejí všechna zakutálená slunce z prchajících dnů

možná tam, kde visí nejvyšší vrcholky hor,

možná tam kde ve své konečností,fascinující moře do nekonečnosti ústí,

možná někde ve všednosti,

snad i ve snu ,v marnosti?

bubínky z kůže paličky z kostí

polámané kosti mají hosti

na talířích s mandlovými koláčky

dolívejte poslední číše smutného vína

a v kostýmcích uplakané děti

ve smutečních oblečcích

venku sníh teď vzduchem letí

slzy chladné jako sníh

po tvářích jim stékají,

ty provinilci ve své přenádherné dětskosti

potají vzlykají

a plynou

promrzlou

krajinou

jak popel zesnulého

rozprášený hvízdajícím větrem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


johanne
30. 08. 2004
Dát tip
!!! *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru