Jako větve

samotní jako holé větve v poryvu vichrů ze severu i z jihu

tělo se brání, neumí snést těžké stavy a buduje obranu z lihu

jak jen snést ten malý důležitý osobní smutek i ten velký kontinentální

jak jen být tím kým chceš ty, jak jen, když se všechny buňky v těle brání

každý čekáme v domě toho druhého, až se vrátí

každý čekáme jinde a nějak se nemůžeme setkat

budeme se imaginárně objímat, budeme si šeptat

slova, jež si přetvořujeme k obrazu svému, k obrazu krásnému

ale mdlému

odlesky mnoha sklenic se usmívají, dechy příjemně překvapených se tají

budeme se radovat, dokud nepomine naše štěstí, nepřijde smutek a pak zase někdy štěstí

a přitom ignorovat všechny jevy, které jenom pády věstí

jsi mnoha jediným, na kterých opravdu záleží

a někdo jiný je zase tobě jediným, ale z jiné množiny

jediným z celé družiny

lásek

jsme někomu hvězdou severkou

někomu osvěžující vodou z perleti a třpytíme se

přes ušmudlané tváře někomu popelkou

nebo krásnými zrcadly, v kterých vidíme se

pro někoho jsme ale jen jednou z mnoha hvězd v dálném souhvězdí

---