5. Nechci

Nejsem ta, kterou jsi miloval. Nejsem ta, kterou ještě pořád hledáš. Nebudu plavovlasá panenka s pletí z porcelánu.

Nechci tě. Nechceš mě.

Nemusíme tady být. Nemusíme sedět na opačných koncích baru. Nemusíme smutně koukat jeden po druhém. Nepotřebujeme tuhle lítost. Nepotřebujeme nic krom našich duší, které leží rozbité v prachu. Na střepy, střípky, záblesky světel.

Nechci tě. Nechceš mě.

Nechme toho. Nenosím modré tenisky. Nepotřebuješ dívku v červených. Tak už mi konečně dej pokoj.

Mám dost prokletých básníků, psích očí, nočních můr, snů, lvů, lží, pravdy, krásy, hudby, mám dost světa, mám dost tebe a jestli ještě jednou zazvoníš u dveří, kterými nechceš projít, vypadnou z pantů, tisíce třísek, které nechávají drobné jizvičky, připomínající krajkový vzor.

Nechci tě. Nechceš mě.

Nesahej na zvonek. Nikdy se nic nestalo. Nech mě zapomenout. Na prince, básníka, který v ústech nosil květy růží, v srdci trny.