To malej Sam střílel dělobuchy

Asi tam bude hodně chyb, nepíšu prózu, navíc mi to rozhodilo formátování, páč píšu na A5.

Samovi bylo skoro 14 let, rád nakupoval a střílel s kluky různý rachejtle a petardy. Ty největší exploze se v Breykshely rozléhaly asi kolem čtvrté odpolední hodiny hned po škole. To mívali volno a rodiče byli rádi, že si můžou taky trochu doma vyhodit z kopejtka, šoustnout si, trochu se pobičovat a jiné záležitosti různorodých původů. Samovy rodiče měli krom ostatních aspoň šanci trochu si zanadávat, poházet po sobě trochu toho nádobí a občas vzít do ruky nějaký nástroj, který by mohl být „smrtozkázný“. Tímhle to většinou končilo. Každopádně žádosti o rozvod už byly podané a tak už to vlastně bývaly jen takové dohrávky. Na malého Sama moc ohled teda nebraly a v té době bylo docela jisté, že po rozvodu půjde k matce. Výhra nic moc, podle Sama to byly oba kreténi. A jelikož o něj ani moc zájem neměli, takže ho ani nijak po večerech nesháněli. Všichni kluci už metelili domů a on většinou zůstával v parku sedět na lavičce. Jednu výhodu to mělo, zbyly mu dělobuchy od ostatních a takový malý večerní rošťáctví stojí většinou za to!

Vydal se ke starému opuštěnému nádraží, bylo obehnané plotem s ostnatým drátem, ale moc dobře věděl kde je ta zatracená díra, kterou se tam dalo vlézt. Bylo to asi pět set metrů ke starému skladišti zrezlých drezín. Prodíral se k ní jemnými ostnatými keři akátu a byl z toho pěkně rozervaný. Pomyslel si, že to bude doma asi mazec, ale nakonec se přiklonil k odpovědi, že tam už mazec je... každopádně. Měl ještě tak dvě hodiny, než se po něm "saďouři" jak říkal rodičům, začnou shánět.

Konečně ji našel, zdálo se, že starej Jimmy, hlídač důchodce, ji zkoušel zaplést nějakým drátem ze starého rádia. Blbec, šlo to rozmotat jako vánočka. Kdyby použil aspoň pořádnou ocel a ostnatý drát, tak by se mu na to Sam vysral a šel domů. Jenže Jimmy byl posledních 30 let tvrdá násoska, denně zmrskal sedmičku levný skotský a občas si nechal od nějaké levné štětky fouknout do píšťaly. Jenže to prý býval často marný pokus, prostě to nefungovalo jako když mu bylo dvacet, takže si s tou kurvou často jen tak popili a pokecali.

Během minuty byl kabel rozmotán a Sam prolezl dírou, jenže kus ocelového drátu z plotu mu utrhl cár košile. "Do kádě ty mě zjebou ještě víc," řekl si v duchu.

Konečně se na nádraží u skladu s drezínami vypotácel ven. Světla lamp byly slabé, tak kdyby náhodou Jimmy měl v plánu obhlížet rajon, určitě uvidí jeho baterku. V hlavě se mu rodily nápady kde by nastražil nějaký tajemství ze sirek a hromady dělobuchů, které by odpálil a udělal tak Jimmymu pěkné pozdvižení. Třeba by se zrovna jeho štětka lekla a kousla mu do něj zuby. Teda jestli nějaké ještě měla, pochechtával se Sam a držel si hubu aby nebyl slyšet. Zahnul za roh do větší tmy a uviděl menší domek, který byl po oknech a dveřích zatarasen ohryzanou dřevotřískou. To ho prostě nenechalo chladným, tam něco musí být. Jak tak čuměl do tmy, občas se vevnitř mihlo světlo. Začal se trochu bát, ale na to už byl zvyklý z domova, takže se rozhodl k průzkumu. Pomalu se přiblížil ke dveřím a nakoukl dovnitř. Hořela tam velká svíčka a leželo pár novin. Vypadalo to, že tam nikdo není. Odsunul dřevotřísku a vešel dovnitř.

Dřepl si ke svíčce a podíval se na noviny. Byly včerejší a než je stačil zvednout, chytl ho někdo zezadu do kravaty a táhl do kouta.

"Drž hubu ani necekni ti povidam! Starej Jimmy tu dneska obchází, asi už nemá na prostitutky," řekl hlas z pozadí.                                                                                      "Jasný, jasný jsem potichu," zaskomíral Sam.                   Potom ho hlas pustil, Sam se otočil a uviděl špinavou holku tak kolem šestnácti.                                                                                                "Co sem lezeš fracku?"                                                                                          "Nejsem fracek dělám tu průzkum."                                                                "Na co?"                                                                                                               "Chci tu Jimmymu udělat pořádnej rambajs rachejtlema."                                                                                                                                        "Aha, hmm, no jo ukaž co tu máš?"                                                                      Sam ukázal všechno co mu dneska zbylo.                                                               "S tim teda moc velkej rachot neuděláš, leda bys měl kanďák s benzínem, hehe."                                                    "Starej je pořád tak nachcanej, že by mu to přišlo jako, že spadnul další sloup vedení, nebylo by to poprvý.     "Jak ti řikaj?"                                                                                                      "Sam, a tobě?"                                                                                                               "Betty, někdy svině Betty, tak mi občas říkává můj zlitej fotr, kterej mě mlátí, proto hniju většinou tady než se vrátí z hospody a padne do sraček na postel. Pak jdu domů."                                                                                           "A co máti?"                                                                                                                  "Ta je mrtvá, už dlouho."                                                                  "A na co umřela?"                                                                              "Na raka, hulila šedesát denně. Prej, že je to neškodný."                                                            "To je na hovno, u nás se zase rozváděj, tak je to tam jak v pekle."                                                                                                            "Jak dlouho tady tak čekáš, než deš domů?"                                                         "Většinou tak asi do osmi. Mám tady budík, když chci spát a někdy tady třeba sedim celou noc a čtu si."                                                                                                    "Jak to tady zvládneš celou noc, dyť je tu docela zima?"                                                                "Když přijdeš zejtra znova, ukážu ti ňáký zábavy co se tu daj dělat," začal zvonit budík "je už osm, dneska to tu zabalíme a zejtra tu můžem bejt přes noc."                                  "A co doma mám říct?"                                                                                         "Jéžiš, si něco vymysli. Spíš u kámoše nebo něco, stejně to těm tvejm bude ukradený, budou mít o starost míň."                                                       "OK, no problemo seňorita, zejtra tady kolem šestý."                                                      "Nech si ty kecy vod cesty a říkej mi Bet, poď, lezem!"

Vyskočili z barabizny, zatarasili ji a pomalu se v přikrčení dostali až k rozpletenému plotu. Oba proskočili a postavili se. Byla o půl hlavy větší než on, ale on měl zase docela hbité svaly z různých zkoumání všeho špinavého v Breykshely. No a ona měla samozřejmě kozy.

"Kudy jdeš?"                                                                                                 "Na západ, Bet."                                                                                             "Já na východ.... Same," řekla trochu v křeči, "tak se měj, čágo!"                                                                                                           "Ahoj, zejtra."

Sam se valil po ulici, načutával šutry a přemýšlel o Bet, ale taky nad svojí rodinou, která mu v hlavě vytvářela průjmový zmatek, ano ten zmetek zmatek byl jak průjem, tekl kudy mohl a občas jakoby mu měl vystříknout ušima. Tak se to v něm vařilo, jinak to tenkrát Sam neuměl popsat. Doloudal se domů asi o půl osmé.

Otevřel dveře od bytu a už slyšel nadávky, klasika, zatím nic nového. Dokud se nebudou sunout na něj. Byli oba nahoře v kuchyni. Zul se a proklínal, že si neočistil boty od bláta, to bude jen další záminka, příště si dá bacha. Tenhle styl života člověka naučí si dávat bacha. Vycházel pomalu po dřevěných skřípavých schodech do prvního patra."Ty kreténe proč já si tě vůbec brala? Domů nic nenosíš, všechno prochlastáš, prohraješ v kartách, nic nevopravíš, kunda fix."                                                    "Hlavně, že ty máš co říkat ty svině, sedíš celej den na gauči, čumíš na píčoviny, nenakoupíš, neuvaříš, seš tu na hovno ani šukat se s tebou nedá!"                                                                                         "Jo to by panáček rád zašukat, ale to by nesměl voblejzat ty hospodský štětky, kterejm platí už z tak malýho platu drahý koktejlky!" "Z tak malýho platu jako ho malýho máš!"                                                                                      "Co? Tak najednou ti nestačí? No aby taky stačil když se tam zabořim jak do macochy, to tam pak jako mám zkoumat krápníky a jiný horniny chlupatýho charakteru? To abych si k tomu bral válec na těsto nebo co?!

"Ahoj Tati, ahoj Mami."                                                                                              "Same, Kurva kde si byl tak dlouho?"                                                                  "Byli jsme s klukama práskat práskačky a ňák sme nesledovali čas, promiň."                                                                                                   "Tak to si příště dávej majzla nebo dostaneš na prdel!"                                                                    "Co ho pořád zastrašuješ buď rád, že tu má ve čtvrti aspoň ňáky normální kamarády a ne žádný fetky!", "Zejtra přijdeš na šestou a bude klid!"                                                                             "No o tom jsem s váma chtěl mluvit, zítra kamarád pořádá táborák s přespáním ve stanu. Dělali bysme buřty a pak četli a šli brzo spát, šlo by to PROSÍM?                                                                            "Hele Same, jestli se tam budou dít nějaký nekalosti a donese mi tě šerif jako minule kvůli tomu vzduchovýmu dělobuchu cos hodil ženský pod sukni a ona tam stála pár sekund jen v bíjelch bombarďácích s červeným slonem, tak tě zmlátím!"                                                            "Fakt ne neboj Tati, bude to ok, žádný rachejtle, jen opejkání, možná kytara a pak noční čtení ňákýho horroru, ráno dorazim v pohodě!"                

"Tak ok matko?"                                                                    "Jo, jen ať jde a hraje si s kamarády, aspoň se tam něco naučí na rozdíl od jednoho obyvatele tohodle domu."                                                  "Nezačínej bejt sarkastická kráva."

"Tak se jdi sbalit a vem si ňáky starý hadry, i když jak koukám co máš na sobě, tak to radši neměň a vem si je i zejtra."                                                                                          "Tak super díky, po škole přijdu a vezmu bagáž a poletím."                                                                                "Tak dobrou."                                                                    "Dobrou."

V noci Sam přemýšlel co si zítra vezme s sebou, asi nějaké staré noviny nebo knihu co si přečtou. Víc svíček, aby bylo vidět, vodu, no a vyspěj se na nějakých kartonech z krabic. Myslel na Bet, třeba vytáhne nějaké nové věci na Jimmyho, myslel na dobrodružství.

---------

Ráno se Sam probudil v sedm. Pomalu vstával z postele, ale bylo mu děsně. Zdál se mu pěkný sen, ale probudí se do takového marastu. Jediné hezké bylo, že po škole zase uvidí Bet. Doufal, že nekecala. Ale na zklamání byl připraven už od útlého mládí. Byl to chytrý citový kluk, ale osud  mu zatím nedopřál nic moc hezkého a zapamatovatelného, takovou tu oporu, kterou hledají i ostatní, celý život. No a někdy se stane, že ji zbloudilec do smrti nenajde. Pro někoho zdraví, pro někoho láska, rodina, pro někoho prachy, pro někoho sláva, někdo rád moc, boha a z velké části všech lidí to jsou to děti. Nakonec to hlavně musí fungovat zvláště u dětí. Můžete přijít o tohle všechno, když si to neudržíte, steče to kanálem pryč a hledáte znova. Dokud nenajdete nebo neumřete, třeba i předčasně! A smrt bez téhle opory, ať už jde o cokoliv co vás naplňuje, je strašná a bolestivá.. a to duševně bolestivá. Zbude jen náznak slepé naděje, sebelítost podávající provaz až do konce. Ta lítost vám snad umožní omluvit se za ty šrámy které jste za svého života zasadili tomu a tomu člověku, za to by měl umírající děkovat.

---------

Sam přišel do kuchyně, rodiče si ho nevšímali, tak si naložil připravené vejce na tvrdo a pustil se do nich. Miloval to loupaní, pěkné to praská a ta blanka pod skořápkou se napíná jako had při svlékání. Jo, když jsou dobře udělané stojí to za to. Do školní tašky sbalil pár novin, velkou svíčku, která vypadala jak vibrátor, flašku vody a nějaké učebnice na kterých stejně bude tak maximálně spát.

 Výuka v Breykshely stála za hovno, nikdo ty děti nedokázal vést způsobem, aby z toho něco měly. Učitelé dostávali málo chcechtáků, tak to dělali většinou jen zatvrzelí pošuci a pedofilové, který si jsou nejistí svojí úchylkou a tak očumujou.

 

Už ve škole nemohl Sam dostát, těšil se na večer, na pořádný vzrůšo. Určitě vyvedou nějakou šílenost ožralému Jimmymu.  Bet určitě není žádné máslo.

Po škole chtěli kluci práskat zase dělobuchy, ale řekl jim, že na to dneska sere a má jeden plán. No ruce mu netrhali, šli si trhat svoje, od toho měli přece rachejtle. Doma sebral spacák a ukradl fotrovi jedno pivo, ale každý v téhle zapadlině říkal, že to chutná jako kozí chcank. No co, všechno je jednou poprvé.

Do páté se Sam potloukal po parku, bylo to hezké místo. Vysoké listnáče lemované rozkvetlými keři, sem tam pobíhaly veverky nebo divoká kočka lovila ptáky, odpočívalo se tam krásně a v teple. Přemýšlel, že s sebou ten spacák ani neměl brát, v noci to půjde i tak, stejně asi budou řádit. Seděl na lavičce  a vyčkával až se setmí. Najednou měl hlavu plnou jiných věcí než bordelu doma a byl rád, že se té rodinné války neúčastní. Naplnil ho klid až skoro usínal. Když pootevřel oči a už byla dost tma, nejspíš chvíli spal, ale nepamatoval si co se mu zdálo, díky bohu, to mohla být nějaká blbost, že se zase rodina dá dohromady a bude to jako za Samových brzkých let.

Vyběhl přikrčen u zdi skladů vagónů a spěchal na místo díry v plotu. "Hehe," zase dobře zamotaný, tentokrát silonovým provázkem. Impotent Jimmy na sobě moc nemakal. Rozřezal to svojí rybičkou, protože to bylo tak zauzlované, že to rozmotat nešlo. Nějak to tomu Jimmymu fakt nepálí. Opatrně proklouzl, aby nedodělal ještě víc své hadry. Jen on a jeho stín z mizerné lampy míjel sklad drezín. Připadal si jako opravdová lapka, adrenalin tam určitě byl, stejně jako velké očekávaní co se bude dít. Už byl u ní, chatrč, jeho dnešní noční království. Vypadalo to stejně jako včera, mihotalo se tam slabé světlo, ale žádné stíny. No snad tam Bet bude. Odtáhl dřevotřísku a pomalu vlezl dovnitř, ale nikoho neviděl. Než si stačil uvědomit, že si z něj udělala prdel, vzal ho někdo zezadu zase do kravaty a táhl do rohu. Tentokrát měl v ruce dlouhý nůž. Zasraně, pomyslel si, takhle brzo bych to nečekal, umřít pod rukou nějakého polo pedofila nekrofila, co ho učí a vyhlídl si ho ve škole.

"Kdo kurva seš?," ozval se holčičí hlas.                                                            "Sam! Vo co de kurva kdo si?"                                                                                  "Jo to seš ty." vydechla Bet.                                                                                                       "Tak tě tady vítám Same, čus a sorry za tu blbost s nožem, ale člověk si nemůže nikdy bejt jistej, když si sem našel cestu ty, může kdokoliv."                                                                                                "Jasný chápu," a ještě trochu ochromenej se sesunul na zem, ale hned se zas dal do páry.                                                                "Přines jsem pivo, ňáky čtení a vostrou svíčku co vypadá jak robertek!"                                                                                                               "Tak robertek, hehe, deš na to dost rychle mladej."                                                       "Nejsem kurva žádnej mladej, jsem Sam."                                                           "Dyť jo Same, taky tu něco mám," vytáhla placku vodky, "ukradla jsem ji fotrovi z kufru pod postelí, ten skunk o tom stejně nebude mít žádný ponětí, má jich tam mraky. Včera jsem přišla moc brzo, málem mě dostal, ale jak se rozmách, tak spad na zem a odplazil se omdlít do postele. Nic nedělá, žije z podpory, páč mu za války granát utrh kus lejtka a v dnešní době s tím moc práce nesežene, když furt jen chodí o berli a chlastá. Matka se o něj dost dlouho starala, jak nejvíc mohla. Pracovala, ale když se někdo vrátí z války bejvá to s nim špatný. Byl furt sťatej a mlátil ji. Když odešla, tak to zkouší na mně. Ty války jsou strašný, dělá to z lidí jen mrzáky a šmejdy a ňáky dobrý výsledky z války nikde. No možná, že to ani nebylo válkou, prostě to je sráč od narození, nebo tam do nich něco cpou."                                                                    Sam si v duchu řekl, že Bet rozhodně není blbá holka.                                                                                            "Kolik máš těch pivsoňů?"                                                        "Jen jednoho, víc jsem nezvlád," posmutněl Sam.        "No to ses moc nepředved, já to pojistila tou vodkou, pil jsi už vlastně nějakej chlast?"                                           "Jenom párkrát ochutnal to pivo jinak nic, to mi dával fotr, když ještě nebyli na nože."                                                                                                               "Všechno je jednou poprvý a myslím, že to bude OK, hehe!"                                                                                "Hele, Bet, chodíš vůbec do školy?"                                                 "No vlastně ne, dlouho jsem tam nebyla a pak už mě tam prej nechtěli, tak maximálně tahám občas fotra z hospody, když už je opravdu KO, ale aspoň tam poznám některý lidi. Jinak se tak poflakuju, čtu noviny, knížky, někdy i nějakou poezii, dává mi to pocit zapomenutí. Posbírám to někde u odpadkovejch košů, páč lidi to jsou líný hodit do antikvariátu. Někdy jdu někam žebrat, bys divil kolik to někdy hodí."                                                    "To je docela smutný," řekl Sam.                                       "Kdyby byla zima můžem lehnout na spacák nebo rozdělat slabej oheň, ale to by nás asi moh vožrala zmerčit!"                                                                                 "No to máš pravdu ve všem. Táboráček má stopku a můj život je taky dost zasekanej, ach jo." To je porpvý kdy trvdá Bet povzdychla.."život je kunda." "Navíc kolem domku je pár starejch  otevřenejch barelů s nějakou hořlavou kapalinou. Jednou jsem si s tím chtěla zatopit dříví v nedalekým lesíku a málem to neuhasila, hoří fakt hodně, je tam toho pět sudů, kolem zadní strany domku, tak bacha na to a raděj žádný větší ohně, to by nás odneslo do nebe. Stejně svíčky stačej."                                                                           

 

Nezbývalo než to rozjet a vybalili bagáž.                                               Sam spacák, noviny, flašku vody, chcankový pivo, noviny, knihu detektivního žánru od Issac Mcbutt, a svíčku kterou by se kde jaká dala uspokojit.                                             Bet se činila víc, kromě zmíněný placky vodky, vytáhla i červenou oprýskanou a polozrezlou krabičku, asi 10*10*5. Svíčka dohasínala a Sam se jal podpálit svého robertka. Ten byl velký, okrasný, bude hořet dlouho a bude vidět . Zapálil ho.                                                          Bet mezitím otevřela krabičku, bylo v ní asi dvacet ručně balených cigaret bez filtru, prý značky Charge.                                           "A kouřil si už čvaňháka?," zeptala se chichotavě Bet.                            "No, abych pravdu řek, tak jsem si občas od někoho potáhnul, ale ne balený, spíš hotový Lucky Strike s filtrem, poprvý jsem kašlal, ale po pár instrukcích a šlucích, jsem začínal pociťovat uklidnění, ale kvůli tomu smradu se to fakt nedalo, tak jsem toho nechal."           "To tak bejvá, ze začátku nic a pak to člověku zachutná, ale je to svinstvo, snad v budoucnosti to nějak zachráněj."

"Hele nejdřív ochutnáme to tvý chcaní ne?                                                     "Jasná páka," Sam ihned otočil uzávěrem flašky. Napil se a docela to šlo, bylo to ovocný pivo nespecifikovatelný chuti. "No nic moc," podal Bet zbytek, ta to dopila a prohlásila "No, pila jsem teda horší", "ale nebudem to brzdit," a otevřela plácačku s vodkou, klasická čtyřicítka. Napila se a trošku zakašlala a podala ji Samovi. Ten se pomalu odvažoval, ale nechtěl vypadat jak srab, nakonec to rozhodl tak, že ty sračky co kolem něj doma plují, musí nějak ventilovat, tak do sebe otočil dva plné loky.                                                                                            "Hezky to tam klopíš Same, vidím že nejsi žádnej prd, ale musíme si nechat ještě na noc," a zavřela ji.                 "Později si dáme cígo, až chlast začne působit, otupí nám chuťový buňky a bude to chutnat úplně jinak."           "Dobrá."

Seděli naproti sobě a koukali na sebe, dvě děcka s podobným osudem, s krupicovou kašičkou, kterou jim nikdy neuvařili. Sam se pomalu dostával do rauše, byl lehce opilý a měl super náladu. Na všechno strašný zapomněl, jen se díval okolo a na Bet. Chtělo se mu začít mluvit, ale nedostal se k tomu. Bet začala první.                                   "A co ta tvoje rodina.... vo co tam jde?                                                                   "Rozváděj se a dělaj šílený scény, jak z italskýho filmu, bejt doma je hrozný. Otec si stěžuje, že tvrdě maká, v tom má pravdu, ale taky tvrdě chlastá, takže nejsou peníze na domácnost. Matka nepracuje, ale zase by mohla dělat aspoň blbý jídla, prát a uklízet a podobně, jenže na to sere. Já jen chci aby už byli od sebe a měl aspoň trochu pokoj. Nevím jak to skončí a asi to radši ani nechci vědět. Nebudu o tom dál mluvit, už pracuje ta vodka a raděj bych tohle vytěsnil."                                 "V pohodě, tak o tom nemluv řekla Bet, a užij ten pocit."                                                                                                      "A co teda dalšího u tebe?"                                                                                          "Jak jsem říkala chce mě mlátit, ale jak je nadranej tak mu to většinou nejde. Ale v putyce když ho odtamtud jdu dostat, tak se dozvím pár prima kontaktů na spousty věcí, levný cigára, chlast a i jiný drogy."                                   "Hele dáme si jednu kouřovou, chlast už pracuje a bude to chutnat docela příjemně."

Bet vyndala dvě balený a rozkouřila je nad svíčkou, chytly okamžitě. Jednu mu podala. Počkal si na jejího prvního práska a byla v pohodě, tak do toho šel taky. Na jazyku to bylo OK, ale plíce trochu protestovaly a zachrchlal. Pak znova, ale třetí šluk byl už dobrý. Seděli tam nad svíčkou tvaru vibrátoru a bafali, bylo to neskutečné. Uniklí, otevření a pryč od všeho.

Sam se koukl na hodinky, bylo teprve 22, byl zvědavý co bude přes celou noc, vodku dopijí rychle..... však ona bude mít něco v plánu. Napil se vody, to jedno balené mu vysušilo hubu, ale jinak to nebylo špatné pokouřeníčko.

"Ve škole nám hustěj do hlavy, že holky co nechoděj do školy většinou skončej jako prostituky."                                       "Ale hovno, do toho já bych nikdy nešla, nikdy jsem to ještě nedělala a ani nechci, mám svejch problémů nad hlavu, ještě aby na mě hekal ňákej umaštěňák," hodila do sebe další hlt vodky a podala plácačku Samovi. Ten se taky napil.                                                                                                             "Některý kluci u nás ve škole říkaj, že už to dělali, ale já jim to nevěřim, maximálně si tak měřej ptáky, hehe."                                 "No tak to je teda krutý. Měřej si je jen tak nebo v akci?"                                                                                                                                          "No v akci, vždycky si je tam jak buzny pohoněj, já se toho neúčastnim, jsou to volové."                                                                                 "Jo to teda jsou."                                                                                                               

"Myslíš, že je debilní chodit ke školnímu psychologovi?"                                                                                                         "Proč?"                                                                                                     "Já tam párkrát musel, prej kvůli sebevraždám co se tam občas stávaj. Jeden kluk se tam před lety zabil, skočil z tý pěti patrový budovy přímo na beton, byla z něj pizza. Lezly z něj střeva jak z rozmázlýho slimáka. Taky měl problémy v rodině, rozvod a tak. Takže si teďka dávaj bacha."                                                                                      "A ty o tom přemýšlíš?"                                                                        "O čem?"                                                                                                                   "No o tý sebevraždě ty trubko," řekla.                                                                                              "Někdy je mi dost blbě, ale vlastně nevím jestli bych si dokázal ublížit."                                                                                                               "To já jsem se už jednou podřezala, ale našli mě. A navíc to bylo stejně málo, zabít se není tak jednoduchý."                                                                                                                           "Asi ne," uvažoval Sam.

---