Ztracený ráj

(Předzpěv)

Už dávno svítí Slunce jinak
od těch dob co zmizel Ráj
a Básník znovu pero ostří
a hledá vinu co by sňal
a hledá nový jinotaj

I
Zrodil se člověk
nahý jak pták
však bez křídel byl

Tehdy se nestyděl
nevěděl jak
vše Bohu přislíbil
nebylo nic
co by nevymodlil

Překročit sebe
to ještě neuměl
neb táhnul ho k zemi
budoucí pád

Bůh mu dal do vínku
(už měl na kahánku)
z věčného života
(žhnoucí jak polínko)
Adamovi prvenství
v krvi a pramínku
a Evě sukýnku
s žeberní kostí

II
Však v Ráji nebylo
koho dál hostit
a když se nebe
s peklem oddělilo
chystal se právě
ten osudný pád

Jablko spadlo daleko od stromu
člověk vzal si svou hrstku rozumu
za klidný potok
chtěl vodopád

Od těch dob Slunce
jinak svítí
vodu ve víno
umí proměniti
básníci z nouze
co chtějí uvěřiti