Hrad Veveří

Bolest jak rýha do kamene
však krásně mi oči vypaluje
ve stínu hradeb mizí splín
a bílá paní vykřikuje:
"Už hledají tě v bezvětří!"

Zaběhlý pes tu kouty hledá
v skleníku v mříži zrezivělé
"Ten čas to sňal, 
jak rány zrána..."
zní vzduchem hlasy rozmrzele
"Ta historie a dějiny..."
A radši spadnout do propasti
málo je život hřejivý

Pak lekneš se
to datel ťuká
do mysli tvé paprskem
Zas hradby jsou teplé u kořene
a slyšíš už chvět se každou kost
jak modlitby staré utržené
jak mlhavou prozřetelnost