Loď snů

Loď snů

Proč se mi jen zdává,
jak po mých schodech kráčíš.
Proč tvá mysl mi ruku podává,
když se zdá, že tu křičíš.

Sebe, uvnitř sebe, poznávám prázdno,
jaké mi připomíná jenom tebe,
jak padáš níž tam dolů, na dno,
sotva závidět, že máváš mi z nebe.

Řekni mi, proč duše mne zebe,
vždyť žár ohňů ji vyplňuje.
Podívám se dolů na tebe,
však žádná plná loď tam nepluje.

Předstírám, že do očí dívám se tvých,
když v noci usnout se snažím,
zajímá mne, zda jsem v těch očích tmavých,
však tím se jen soužím.

Tvé dotyky byly mi dříve vlastní,
avšak teď chodím světem tam a zpět,
připadá mi, že každý nade mnou se zasní,
však sotva mají mi co závidět.