Hovado

Posraný kozy od hoven,
jo, ty mě dostávaj do kolen,
moh bych být jimi uloven,
nemělo by to úroveň.
Nasraný přicházím,
nasraný odcházím, jinam.
Vidím sám sebe, jak tiše dřímám,
nevidím podstatu, ale chci jinam.
Sedím tu tiše a přec bych chtěl křičet,
čuměl by na mě a hnal do píče,
že jsem prý, jak klíště, co píše a sedí tu tiše.
Nemám co dělat, zbývá mi nic k dělaní,
je to tu k posraní!
Znechucení mne pohání,
zkurvení pohani.
Musím to dodělat,
jinak mě jiný nechá oddělat.
Pak bych se musel předělat.
S vagínou v rozkroku, 
šukal bych půlroku,
byl bych pak neschopen kroku, natož skoku.
A tak si píšu další sloku
a nebojím se loku.
Víno si tu s chutí lopu,
za chvíli se zřigám u příštího sloupu.
Zaschlé zvratky z bot si sloupu 
a umístím je matce v konferenčním koutu.