nevěřit je peklo

nevěřit je peklo

jsou ale dny

kdy ani sám Bůh neví

prý je to všechno načmárané Schielem

v Knize života

no to mě dojímá

no to mi bere slzu

mrtev je ten kdo pelichá bez risku

kupa dětí čeká na své rodiče

kupa dětí mává cizím vojákům

kupa dětí krvácí a vycházejí z nich střeva

to ve mně ještě nebyl konec

to bylo nějaké stéprvní kolo

a box ten nechápu

možná tak vytlouct z hlavy myšlenky

na Leningrad

opustili mě pokoj vůně klid

chtěl bych malovat

ale bojím se barev

či spíše jsou mi cizí

cizí jak fén pro ulízané pejsky

jako gel pro teplé

kdysi mi vzali žlučník

byl to čas popelavých ptáků

čas nenávisti

čas outěšků Ducha

přibyly provázky jak rakovina

provázky co po nás zůstanou

barevné naivní provázky…

nechci vypadat jako nikdo

nikdo na této či jiné planetě

rozčiluji se ale spíše krotím

padají do mě prášky

jak vůně od parfému utrhávám si od úst slova

(vůně se vrátila)

ono nevěřit je peklo

jsou ale dny

kdy ani sám Bůh neví

zblázněný do mrkve

hnaný a unavený

štvaný uštvaný a naštvaný

bezprizorní jak všeobecná nálada

a pak se v hlavě ozývá

tělovýchovný proces

chci sahat sahat sahat

dělal jsem dnes nahrávku hudby „zvrchu“

a pak jsem zjistil

že jsem měl špatně nastavený diktafon

hodina signálů vprdeli

je krutého

krutého čtvrtý dvatisícečtrnáct

nevěřit je peklo

však někdy ani sám Bůh neví

co mu zase vyvedu

 

5. 4. 2014

---