Vzkříšení člověka

Blíží se Velikonoce a neodpustím si být sarkastický s určitou dávkou respektu. V převážně nevěřícím Česku mnoho lidí nejspíš neoslovím a věřící by mi mohli z principu odpustit ;) Následující text vznikl z mnoha podnětů a chtěl bych je předtím zmínit. Mám dlouhodobý problém s tím, jak je křesťanství prezentováno, což zaznívá hned v úvodu básně a v co se proměnilo, pokračuje ve zbytku. V buddhismu je ústředním pojmem utrpení, ale z toho jak je Buddha převážně vyobrazován a jak se o něm mluví, cítím klid, harmonii i soucit. Poselstvím Ježíše je nezměrná láska, On je láska sama, ale z toho jaké je křesťanské dogma vyobrazování a jak se o něm mluví, cítím napětí, vynucování a utrpení… Co je to za zvrácenou estetiku, která si za středobod znázornění svého vyznání volí umírajícího (nebo již mrtvého) Boha – Člověka? Vždyť je tolik jiných momentů v jeho příběhu… Co je to za vzkaz lidem, když samotný Bůh krvácí bezmocně na kříži? Ano, přijetí a zvládnutí utrpení člověka povznáší a dává mu i hloubku, více než cokoli jiného… Paradoxně vzkříšení není o Ježíši Kristu, ale o všech ostatních. Jakožto privilegovaný Syn boží, měl spásu „jistou“, i když si musel projít nejtvrdšími zkouškami. Bylo by zvláštní, kdyby následovníci dostali vše a bez námahy… ovšem církev i jiné instituce zřetelně celá staletí zdůrazňují pasivitu a přijímání příkoří, což většinou degraduje člověka na podřadnou bytost… Jak někteří nekonvenční myslitelé říkají, Ježíš nebyl poslušný zaběhnutým pořádkům, ale byl to rebel a možná i anarchista… (http://en.wikipedia.org/wiki/Christian_anarchism :) Inspirovala mě fascinující skladba od Tool – Sober (Střízlivý/Rozvážný), kde Maynard zpívá „Jesus, won‘t you fucking whistle. Something but the past and done?“ („Ježíši, nebudeš si kurva pískat. Něco, kromě minulosti a hotovka?“) Drsná slova, leč stojí za zamyšlení… (http://www.youtube.com/watch?v=hglVqACd1C8) V pozitivním smyslu mě inspiroval obskurní dokument „Legenda o Atlantidě“ a jejich zajímavý výklad Ježíšova druhého „příchodu“. Pokud Vás nudí současný výklad dějin, tento Vás jistě nudit nebude a možná se i zasmějete (nebo Vás úsměv přejde). (http://www.csfd.cz/film/291189-legenda-o-atlantide/) Posledním impulsem k dopracování básně byl rozhovor s dvěma Romkami, které se mě snažily přivést (přitáhnout) k jejich Pánu Ježíši a slibovaly mi, že když požádám Boha o odpuštění hříchů, podle jimi nadiktované formule, budu spasen… Byl jsem jednu větu od spasení?! To už bylo na mě příliš. Zůstal jsem agnostikem… spíš panteistickým pseudopohanem… i tak Vám přeji veselé Zmrtvýchvstání